Světlo a tma

14.

„Odhalené tajemství nemůže přinést nic než zklamání.“ — Umberto Eco

Dlouho se rozmýšlel, zda dnes jít do Bugsy nebo ne. Byl značně rozpolcený. Část chtěla znovu vidět Draca, část se bála odhalení a část chtěla dopadnout vraha mladíků, jež těla odklízel. A tato část nakonec vyhrála.

Pochyboval, že by se Malfoy znovu ukázal, takže nebezpečí odhalení by mělo být minimální. A nic není důležitější, než dostat vraha.

Opět zvolil své černé oblečení, ale sako musel vyměnit za delší kabát. Po jeho procházce v dešti ještě pořád neuschlo a sušící kouzlo mu nikdy nešlo.

U baru seděl tmavovlasý muž kolem čtyřicítky. Žádný blonďatý bystrozor. Trochu si oddechl a šel se posadit na své obvyklé místo.

„Zdravím, Johny! Jako obvykle?“

„Nazdar Georgi, tak co jak to dneska šlape? Že se vůbec ptáš!“

George se dal považovat za jediného přítele, kterého měl. Vždy s ním ztratil slovo a přitom se zbytečně nevyptával.

„Znáš to. Při neděli je to bída. Až na pár štamgastů nikde nikdo. Tady to máš.“

„Díky. Už jste si s Marinette vyhlídli nějaký domeček?“

„No pár jich máme v merku, ale zatím jsme se ještě nerozhodli.“

„To je super. U tohohle musíte trochu přemýšlet nad místem a tak.“

„To je právě kámen úrazu. Nějak se nemůžeme rozhodnut.“

„Podívej, já neplánoval rodinu a práci mám všude možně, takže pro mě bylo jednoznačné místo, kde budu mít klid. Vy ale chcete rodinu a máte stálou práci, takže musíte myslet na dojíždění, školku, školu.“

„Teda kamaráde, tohle nám značně usnadní výběr. Díky za tip.“

„Za málo.“

Všiml si, že se muž u baru napjal a poslouchal každé jejich slovo. Začínal mu být značně podezřelý, ale teď si nehodlal kazit večer.

Ještě hodnou chvíli diskutoval s Georgem o jejich plánech do budoucnosti, než se rozhodl svou pozornost zaměřit na muže vedle. Dřív než ho však stihl oslovit, muž zaplatil a z baru odešel.

Musel se ušklíbnout. To je starý ministerský trik. Odejít dřív a pak si počkat, až sledovaný sám odejde. Dal si jedna a jedna dohromady. Pokud Malfoy včera poznal, že je kouzelník, bude si myslet, že je vrah a nechal ho sledovat.

Vyšel z baru a vydal se pomalým krokem ulicí směrem k jejímu konci. Bylo tam naprosto ideální místo pro uskutečnění jeho plánu.

Po pár krocích si všiml, jak se postava zahalena tmou, odlepila od zdi a následuje ho. Ušklíbl se a zašel do temného kouta. Díky svému černému oblečení byl dokonale skryt.

Čekal jen malou chvíli, než se k němu postava přiblížila. Tiše odpočítával vzdálenost a ve vhodný okamžik vyrazil kupředu a muže přimáčkl k protější zdi.

„Na hůlku v kapse velmi rychle zapomeň. Než ji vytáhneš, tak tě zabiju. Je to jasné?“

Ve tmě rozeznal jak muž přikývl.

„Teď mě dobře poslouchej, ministerskej. Vím, že tě poslal Malfoy. Nejsem ten koho hledáte, ale snažím se ho najít. Tak mu laskavě vzkaž ať se mi nesere do práce! Další ministerskej, kterého chytnu, že mě sleduje, se přidá k těm mrtvejm.“

Pustil ho a chystal se odejít
„
Poznal tě. A nikomu to neřekl.“

Otočil se, ale už nestihl muži cokoliv říct, poněvadž se přemístil.

„Kurva!“