Světlo a tma

33.

„Velká láska není jen okouzlení citů. Naopak, je to především rozumové odhodlání dát přednost pravdě jediného proti celému světu.“ — Nicolas Ronald Alexis

Ron Weasley vešel do tichého neosvětleného domu. Kouzlem rozsvítil světlo a spatřil svou ženu jak sedí na pohovce před vyhaslým krbem.

„Můžeš si ke mně na chvíli sednout, Rone.“

Její hlas byl ochraptělý a oči rudé od pláče. Zrzavý muž neváhal ani vteřinu a posadil se vedle své ženy. Ta mávla hůlkou a opět zhasla.

„Herm, co se děje? Ublížil ti někdo?“

„Chceš znát důvody k těm jménům. Máš je mít. Jen tě prosím, nepřerušuj mě.“

Ron se na ni v šeru zmateně díval a neodvažoval se ani promluvit nebo pohnout.

„Začneme od nejjednoduššího. Harry je ti nejspíš jasný. Věříš, že ještě po tolika letech jsem se přes to nedostala? Ještě teď mám občas špatné sny o tom jak ho Voldemort zabil. Draco. Udržel moje nejstřeženější tajemství. Každý den jsem čekala, kdy ti to řekne, ale neřekl nic ani teď, když jsou nejasnosti ohledně jmen. Takhle jsem mu chtěla vyjádřit dík. Nymfadora. Nenáviděla jsem ji. Nevím proč. Zpočátku jsem si myslela, že je to kvůli tobě, jak ses za ní točil, ale pak byla s Lupinem a moje nenávist vůči ní jen rostla. Opravdu nedokážu zjistit proč, ale to už nehraje roli. Naposledy, když jsem s ní mluvila, chtěla mezi náma urovnat napjaté vztahy. Byla na mě milá a já ji vyčetla všechno co mě jen napadlo a ještě jsem ji jen tak mimochodem řekla, že doufám, že v té válce padne.“

Hermiona se odmlčela. Cítila jak se její muž vedle ní napjal a sbírala odvahu pokračovat dál.

„Tehdy, když Lupin přišel na Grimmauldovo náměstí, jsem si poprvé uvědomila, co jsem to vlastně vypustila z pusy. A když jsem pak viděla ji i Remuse, že zemřeli a zůstal po nich malý hoch, cítila jsem se příšerně. Mám pocit, že jsem to přivolala já svými slovy. Že já vzala Teddymu rodiče. Proto Nymfadora.“

Chvíli byli ticho. Ron vstřebával informace a Hermiona potlačovala pláč. Věděla, že zbývá ještě jedna část.

„A Narcissa?“

„Nebýt Narcissy, tak tady teď spolu nesedíme. Tehdy, když jsem po Harryho pohřbu utekla, jsem dělala věci, kterých lituju a strašně se za ně stydím. Našla mě a dala mě do pořádku.“

„Jaké věci?“

Pevně semkla víčka k sobě. Tak moc si přála, aby se nezeptal. Aby nic víc vědět nechtěl.

„Byla jsem v mudlovském světe. Pila jsem. Hodně, ale po čase alkohol přestal na bolest stačit, tak jsem sáhla po drogách. Nonstop jsem byla mimo, nevěděla jsem, kdy je den a kdy noc. A když mi došly peníze, tak jsem…“

Nemohla mluvit dál a rozeštkala se. Ron si však zbytek věty domyslel a nevěřícně na svou ženu zíral. Jak tohle mohla udělat? Prodávala se, aby měla na drogy? A kdyby ji Malfoyova matka nenašla, dělala by to klidně dál. Jeho Hermiona. Spravedlivá, chytrá a především slušná žena. A on se to dovídá po osmi letech. Pak si to uvědomil. To je to tajemství, které Malfoy ví.

Popadl kabát a beze slova odešel. Uplakanou, nešťastnou a zlomenou Hermionu nechal samotnou se svou vinou a vzpomínkami.