Světlo a tma

18.

„Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života.“ — Paolo Giordano

Je blázen? Svým způsobem ano. Po letech života v anonymitě se dobrovolně vydá do rukou bývalého spolužáka.

Když se převlékal, aby šel do baru, kde se měl setkat s Malfoyem, doufal, že vzkaz dostal a rozuměl mu. Nebylo by zrovna příjemné, kdyby se tam objevil zase nějaký jiný bystrozor.
Náhle se zarazil v zapínání knoflíků.

„Ty seš, ale debil!“

Že ho to nenapadlo dřív? Ten ministerský bystrozor musel být Malfoy. Věděl o jeho identitě, ale zároveň to údajně nikomu neřekl.

A John Alvaro, kterého za tolik let nikdo neobelstil, to neprohlédl!

„Asi fakt stárnu.“

Když vcházel do baru, udělalo se mu lehce nevolno. Týden s whisky se na něm přece jen podepsal. Pár nádechy nevolnost překonal a přešel k baru, kde už čekal blonďatý bystrozor.

„Johny! To je dost, že ses taky ukázal. Už ti to jdu chystat!“

„Dnes ne, Georgi. Udělej mi silnou kávu. Budeme sedět u šestky, máme jisté obchodní jednání.“

Ani nečekal, jestli za ním Malfoy půjde a sám se šel usadit ke stolu v rohu místnosti. Během několika vteřin se Malfoy usadil vedle něj.

Mlčel do doby, dokud mu Geoge nepřinesl kávu. Pak, aniž by spustil oči z lokálu, promluvil.

„Zapamatuj si, Malfoyi, ten koho jsi ve mně poznal neexistuje. Jsem John, zločinec, který se živí úklidem a zametáním stop po různých existencích. Nejsem žádný Nebelvír, co by neublížil ani mouše. Nemám problém zabít, což jsem ti už minule řekl. To, že tady sedím je jen a pouze proto, aby zbytečně nezemřeli další nevinní. Je ti to jasné?“

Draco ho pozorně sledoval a přemýšlel, kdo se mu líbil víc, zda nynější John nebo hrdina Harry. Vzápětí si však uvědomil nad čím přemýšlí a rychle vyhnal podobné myšlenky z hlavy.

„Naprosto. O tobě, přesněji o tvém předešlém životě nikdo neví. Momentálně jsi pouze dobře utajený informátor. Stačí?“

„Stačí. Co jste zjistili u toho posledního kluka?“

„Nic moc, kromě toho, že to byl nejspíše mudla.“

„Nebyl mudla, ale moták. Myslím, že vrah to zpočátku nevěděl a měl za to, že se jedná o kouzelníka. Udusil ho polštářem ve spaní.“

„Jak to víš?“

Poprvé za tu dobu stočil zrak na Malfoye. Na malý okamžik si uvědomil, že už to není arogantní fracek, ale dospělý muž. A to dost pohledný muž.

Raději odvrátil pohled a zadíval se zpět na lokál. Mezitím sáhl do vnitřní kapsy saka a vytáhl malou knížečku vázanou v černé kůži. Posunul ji po stole k Malfoyovi.

„Tohle by ti snad mohlo trochu pomoct. Vedu si záznamy o každém místě úklidu. V klidu si to pročti. Zítra mi to vrátíš.“

„Cože?“

„Dnes už jsme si popovídali dost a jelikož vrah chodí lovit své oběti sem, není dobrý nápad, abychom tu spolu vysedávali celou noc. Teď si vezmu svou kávu a půjdu si sednout za Georgem k baru. Uvidíme se zítra. Sbohem, Malfoyi.“

Jak řekl, tak udělal. Musel se dostat z dosahu blonďatého bystrozora. Pečlivě se na večer připravoval a přesto se mu opět vracely vzpomínky. A aby toho nebylo málo, jeho dlouhodobá absence vztahu se na něm taky podepsala. Jak vůbec může uvažovat nad tím, že je Malfoy pohledný? Čím dříve dopadnou vraha, tím dříve se zbaví Malfoye.