Světlo a tma

21.

„Nic není neodvratné. Život přináší překvapení. Život je nesmyslný, a jelikož je nesmyslný, existuje vždycky naděje...“ — Graham Greene

Konečně byl spokojen se stavem svého bytu. Opět zde bylo uklizeno a po alkoholovém týdnu s whisky nebylo ani památky. Naposledy mávl hůlkou a otevřel okna, aby se pořádně vyvětralo.

Bydlel na Long Street na kraji města. Naprosto mu tohle místo vyhovovalo, byl zde klid a rozlehlý park, kam se mohl jít projít, kdykoliv nechtěl sedět doma.

Posadil se na pohovku a vytáhl krabici, ve které schovával věci, které měl uklidit z místa činu. Na stůl vyskládal doklady a osobní věci mladíků, které měl na svědomí jeho poslední zákazník.

Hodlal je dnes předat Malfoyovi, aby mohli mrtvé důstojně pohřbít, bez dohadů o jejich totožnosti.

Byl natolik zabrán do činnosti, že si nevšiml sovy, která dovnitř vlétla otevřeným oknem. Zaregistroval ji teprve, když se mu posadila na rameno.

„Ale ahoj, už je to dlouho, kdy jsem naposledy dostal sovu. Tak ukaž kdo píše.“

Opatrně ji odvázal pergamen a stále ji přidržoval, kdyby bylo třeba odepsat.

Jakmile si vzkaz přečetl, povzdechl si. O nějakém dnešním svátku neměl ani ponětí a v první chvíli se chystal napsat jiný termín než dnešek. Pohled mu však sklouzl na věci oněch mladíků a místo termínu si Malfoye vlastně pozval domů.

Když sova odletěla, měl na sebe vztek, že tak hloupě prozradí, kde bydlí, ale za cenu klidného spaní se to rozhodl riskovat.

Přesně ve stanovenou hodinu uslyšel zvuk značící přemístění. Krátce vyhlédl z okna a ušklíbl se.

Malfoy stál před jeho domem a ostražitě se rozhlížel. Přešel ke dveřím a tiše je otevřel.

„Máš v plánu probírat vraždy na ulici nebo půjdeš dovnitř?“

Musel se hodně přemáhat, aby se nerozesmál, když viděl jak se Draco lekl.

„Jak jsem asi měl vědět, že tady bydlíš.“

Draco byl nevrlý, že ho Harry tak napálil. Vůbec ho nenapadlo, že by ho mohl pozvat k sobě domů.

„No já nevím. Třeba, že na dveřích i na zvonku je mé jméno? Tak pojď už. Nebo se snad bojíš?“

Draco raději beze slova vešel do dveří. Dům ho překvapil, skromně přesto moderně vybavený byt byl kupodivu přívětivý.

„Nic jiného než kafe a minerálku nemám, takže?“

Harry se otočil na Malfoye s otázkou, přičemž sám sobě již naléval z konvice kávu.

„Kafe. Dík.“

Draco se opatrně posadil na židli, jakoby se obával, kdy ho Harry prokleje. Ten si toho však všiml a nemohl si nechat ujít rýpnutí.

„Sice jsem říkal, že jsem schopen zabít, ale neudělal jsem to tehdy, tak to neudělám teď. Leda bys mi zašpinil koberec.“

Nasadil svůj nejchladnější výraz a sledoval jak Draco bledne při pohledu na zašlapaný koberec. Nakonec to nevydržel a rozesmál se na celé kolo.

„Bože, Malfoyi! Jsi bystrozor! Copak nevidíš, že ty fleky tam jsou už deset let? Jak ty můžeš vyšetřovat případ sériového vraha?“

Draco se cítil zahanbeně, ale zároveň měl dobrý pocit z toho, že druhého muže pobavil.

„Jsem rád, že se dobře bavíš, Pottere.“

Hned si uvědomil, že tohle říct neměl.

„Promiň síla zvyku. Jsi Alvaro, je mi to jasné.“

Chladný výraz trochu polevil.

„Budu rád, když si budeš dávat pozor. Co že to máte dnes za svátek?“

Blonďatý bystrozor opět zblednul, tentokrát více než předtím. Harryho jeho reakce překvapila.

„To asi nechceš vědět.“

„To teda chci, už jen proto, abych věděl, co tě donutilo takhle zblednout. Mohl bych to používat proti tobě.“

Draco se na něj nešťastně podíval, ale bylo mu jasné, že se z odpovědi nevykroutí a měl by spolupracovat, pokud chce, aby mu Harry pomohl s dopadením vraha.

„Tvou smrt.“

Bytem se ozval dutý zvuk, jak hrnek dopadl na zem.

„COŽE SE TO DNESKA KURVA SLAVÍ?!!“