Světlo a tma

6.

„To je v podstatě můj dojem ze života… je plný samoty, bídy, utrpení a neštěstí – a všechno to nějak moc rychle skončí.“ — Woody Allen

Zastřenými okny do pokoje prosvítala trocha slunečního svitu. Jeden paprsek pohladil hnědovlasého muže po tváři, čímž ho probudil. Protáhl se a pohlédl na vedlejší polovinu postele na svůj poslední úlovek. Mladík klidně oddechoval a neměl tušení jaký osud ho čeká. Netušil ke komu se dostal do postele. Na mužově tváři se usadil úšklebek fanatika.

Matně si vzpomínal kým byl kdysi. Obyčejným mladíkem, který byl jen na špatném místě ve špatný čas. Nejprve byl mučen a pak sám mučil. Násilnými činy byl donucen opustit vše co miloval a zradit své vlastní názory. Viděl umírat přátele i nepřátele, musel zabíjet. Tak jako jiní toužili po svobodě a míru, on toužil po smrti. Ona smrtící kletba ho nezasáhla a tak trpí dál. Trpí tím, že je naživu i přesto, že je na jeho rukou spousta krve. Ten, který ho mohl zabít, to neudělal a sám zemřel.

Život postrádal smysluplný řád a stal se jen pouhým mlhavým oparem. Alkohol, drogy, prostituce a občas nějaké násilí.

Až v posledních měsících nabral nový směr. V době, kdy potkal jeho.
Jeho mysl se projasnila proto, aby vzápětí byla rozpolcena na několik částí. Chtěl ho milovat, chtěl mu děkovat a chtěl ho zabít.

Tolik času s ním byl nucen trávit až se z toho stala závislost. Závislost, kterou nelze ukojit.

Znovu pohlédl na mladíka vedle sebe, byl mu tak podobný, ale nebyl to on. Proto zemře, stejně jako ostatní. Zemře svou vlastní hůlkou, ale nebude znát důvod své smrti. Byl pouze ve špatný čas na špatném místě. Tak jako on před deseti lety.

Jak málo by stačilo, aby měl normální život. Pán zla byl poražen, mohl konečně žít a dýchat, místo toho se dostal do spárů té růžové ropuchy. A díky ní klesl do neproniknutelné temnoty.

Vstal z postele a šel připravit snídani pro dva. Pro onoho spícího hocha, to však bude jeho posledním jídlem. Poslední snídaně před jistou smrtí.

Nesmí zapomenout zavolat uklízeče. Muže, který nosí masku a za peníze odklízí mrtvoly, mění paměť, zametá stopy…
Šikovný, nikdy se neptá, neodmlouvá a pracuje čistě. Od doby, kdy jeho služeb využil poprvé, ho volal pokaždé, když se cokoliv semlelo. A on vždy přijde.

Míchaná vajíčka se slaninou a šálek kávy čekaly jen na probuzení hosta.

Opatrně přešel k posteli a jemně zatřásl s mladíkem.

„Vstávej, připravil jsem snídani, drahý.“

Mladík zamžoural a vylezl z peřin.

„Děkuji.“

Snídali v naprosté tichosti. Muž sklidil ze stolu a nenápadně vytáhl z mladíkovy bundy jeho hůlku.

„Hm. Hezká.“

Mladík se otočil za jeho hlasem.

„Ach. Vypadla mi?“

„Ani ne. Jen ji na chvíli potřebuji. Víš, drahý máš smůlu, že jsi v tom baru natrefil zrovna na mě. Nejsi on, takže si musíme říci sbohem. Avada kedavra!“

Dřív než stihl mladík byť jen hlesnout, klesl k zemi. Mrtev.

Muž přelomil hůlku a pohodil ji k jeho tělu. Zbytek je na uklízeči.