Světlo a tma

35.

„Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem - láska znamená milovat.“ — Erich Fromm

Draco odhodil sako a strhl si kravatu z krku. Byl naštvaný, ale nebyl si jist, zda na sebe nebo na Harryho. Kde je k čertu jeho sebeovládání, když ho potřebuje? Když se díval do těch smaragdově zelených očí, srdce mu divoce bušilo a měl pocit, že ho přestávají poslouchat končetiny.

Poznal už spoustu mužů, ale takhle zmatený nikdy nebyl. Pravda, nikdy nezažil ani plnohodnotný vztah. Vždy to nějak vyšumělo a ani mu to nevadilo. Teď si však neví rady sám se sebou. Je možné, že se do Harryho zamiloval? Nebo je tak hloupý, že ani tohle nepozná? Znovu měl před očima ten záblesk zeleného světla mířící k Harrymu. Srdce se mu v tu chvíli zastavilo a celou hruď mu zalila bolest. Tak co jiného může tyhle pocity způsobit než láska? Neplete se?

„Jseš kretén, Malfoyi!“

Možná by si dál nadával a přemýšlel zda je či není zamilovaný, kdyby ve vedlejší místnosti nezahučel krb. Jediní, kdo měli připojení na jeho krb byli Weasleyovi a pracovníci z ministerstva. Pomalým, šouravým krokem se vydal do vedlejší místnosti, aby nečekaného návštěvníka poslal do oněch míst.

Sotva však vešel, přihnal se k němu zrzek, ve kterém poznával svého dlouholetého kamaráda a vrazil mu pěstí. Přesto, že to neočekával, ránu ustál. Ovšem hned vzápětí přišla další a Draco se svezl k zemi. Ron ho zvedl a držel u zdi.

„Tys to věděl!“

Draco se i přes naprostou nevhodnost situace úlevně zasmál.

„Konečně ti to řekla!“

„Ksakru Malfoyi! Věděls to a nic jsi mi neřekl!“

Pustil Draca a začal rozčileně přecházet po pokoji.

„Věřil jsem ti! Myslel jsem, že jsme kámoši a tys věděl, proč je tak odtažitá a nic jsi mi neřekl! Proč?!“

Draco se díval na svého kamaráda a z rozzuřeného býka se stávalo raněné zvíře, které neví kudy kam.

„Já tě chápu, Rone. Ale jsem kamarádem vás obou. Nemohl jsem udělat nic víc, než Hermioně radit, aby ti to řekla.“

„Ale mohl jsi mi aspoň dát aspoň nějakou nápovědu, že to není moje vina! Celé ty roky jsem si myslel, že za její chování můžu já! A ona přitom…“

Sedl si na pohovku a složil hlavu do dlaní. Draco chápal jeho chování a tušil jak zle se cítí. Nesčetněkrát spolu seděli v baru a Ron si stěžoval, že už neví co dělat. Hermiona na sebe nenechala sáhnout a on si chudák myslel, že za to může. Přešel k prosklené skříni a nalil do sklenic štědrou dávku whisky.

„Tu máš. Potřebuješ to.“

Ron vděčně přijal nabízenou sklenku a její obsah do sebe kopnul.

„Lepší?“

„Jo, díky. A promiň, ráno budeš vypadat hrozně.“

"Věř mi, že tak hrozné to nebude. Spíš by mě zajímalo co hodláš dělat ty?“

„Jsem naštvaný, že mi to neřekla dřív.“

„Bála se, Rone.“

„Čeho? U Merlina, vždyť bych jí nikdy
neublížil!“

„Toho ne. Měla strach, že ji opustíš.“

Ron znovu složil hlavu do dlaní, ale hned vzápětí vyskočil na nohy.

„Merline! Já jsem ale idiot! Vždyť si teď určitě myslí, že jsem ji nechal! Musím rychle zpátky!“

Než se Draco nadál, za jeho kamarádem zůstaly jen vířící plameny v krbu. Usmál se. Věděl, že manželé Weasleyovi tohle zvládnou. Jestli na celém světě existuje jeden příklad pravé lásky, jsou to právě oni. Na mysl mu znovu přišel Harry a chtě nechtě si musel připustit, že jeho bývalý spolužák se mu dostal pod kůži a pomalu se zavrtává hlouběji a hlouběji.