Světlo a tma

4.

„Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.“ -- Platón

Půl roku po odvolání ministyně Umbridgeové

Dny, týdny i měsíce ubíhaly pomalým tempem a kouzelnický svět se vzpamatovával z prožité války. Kingsley Pastorek se stal ministrem a nastolil pevný avšak spravedlivý řád. Dolores Umbridgeová byla za veškeré své skutky odsouzena k pětadvaceti rokům v Azkabanu. Na některých místech to již vypadalo jako před válkou a lidé začínali žít v pozitivní náladě.

Radovali se téměř všichni až na pár nebelvírských studentů, jednoho Zmijozela a několik dalších kouzelníků. Důvod byl jasný, Harry Potter se stále nenašel.

Ron s Hermionou ho hledali na všech místech, která během cesty za viteály navštívili, ale bezúspěšně. Později se k nim připojil i Draco, který hledání Pottera považoval za povinnost. I přes značnou počáteční nevraživost, se dokázali nakonec usmířit.

Po Harrym ovšem nebylo ani stopy. Jako by se do země propadl. Draco nebelvírům nepřiznal v jakém stavu ho naposledy viděl. Sám přestával doufat, že ho naleznou živého. Ač to bylo neuvěřitelné, tohle zjištění ho mrzelo. Nikdy Pottera nemiloval, ale přát mu smrt? To nedokáže ani Malfoy.

Léto skončilo a nastal čas odjezdu do Bradavic. Ti, kteří díky válce nemohli studovat, dostali možnost si ročník dodělat. Velká část studentů, tuto šanci přijala.

Draco seděl v kupé s Ronem a Hermionou a všichni tři byli již otrávení z věčných otázek od kolemjdoucích studentů. Všichni očekávali, že zrovna oni určitě ví, kde je Harry Potter. Nálada mezi nimi byla více než pochmurná.

„Nevím proč, ale mám špatný pocit. Možná se mu vážně něco stalo.“

Hermiona měla na krajíčku a Ron ji okamžitě objal.

„Je to Harry, Hermiono. Toho hned tak něco neskolí.“

Draco, i když souhlasil s Hermionou, nechtěl aby mysleli na nejhorší.
„
To je pravda, Grangerová. Je to Potter. Jen se někde schoval, aby se vzpamatoval z války. Víš, jak bral každou smrt jako svou vinu.“

Ron se na něj vděčně usmál a Hermiona se trochu uklidnila.

Ve škole se pronásledování mladších i stejně starých studentů nedokázali zbavit. Nebyl den, aby se někdo nezeptal na Harryho nebo nechtěl vyprávět zážitky z války. Snad nikdo si neuvědomoval, že to nebyla žádná zábavná historka, ale krutá a zlá válka.

Odjezd na vánoční prázdniny brali jako vysvobození. Draco se svou matkou byli pozváni do Doupěte a oni s radostí přijali. Zeď z nenávisti a předsudků se pomalu hroutila a vystřídalo ji přátelství a rodinné objetí.

Hermiona by nikomu nepřiznala, že od konce války trpí nočními můrami a nedostatkem spánku. Proto také toho rána byla v kuchyni první. Uvařila si čaj a přitáhla si k sobě Denního Věštce.

Do mírumilovného ticha vládnoucího v Doupěti se ozval srdceryvný výkřik a  zvuk tříštícího se skla, který vzbudil i ostatní obyvatelstvo.

„Neeeé!“

Všichni zmateně vyběhli ze svých pokojů a spěchali do kuchyně.

Jako první našel vzlykající Hermionu Draco. Položil jí opatrně ruku na rameno.

„Co se-.“

Větu nedořekl, protože v ten okamžik mu pohled spočinul na titulní straně novin.

NAPROSTÁ TRAGÉDIE ZASÁHLA BRITÁNII : HARRY POTTER NALEZEN MRTEV

Hrdina, kterého celý svět uctívá jako modlu, byl dnes v brzkých ranních hodinách nalezen mrtev! Na pravdivost tohoto nálezu jsme se zeptali přímo ministra kouzel Kingsleyho Pastorka:
„Dnes ráno bylo nalezeno tělo ve značném stádiu rozkladu. Po diagnostikaci hůlky a oděvu bylo zjištěno, že zesnulý je Harry Potter. Je to ohromná ztráta nejen pro celý kouzelnický lid, ale především pro všechny, kteří Harryho znali. Je to příliš vysoká cena za porážku Toho, jehož jméno se neříká.“

Více se dočtete na straně 8.

Draco cítil jak ho štípou oči, ale Malfoyové nedávají city najevo, takže se jen zhluboka nadechl. Tušil to, ale přesto to pro něj byla rána. Otočil se na ostatní, kteří dorazili a postávali nechápavě mezi dveřmi.

„Je mrtvý…“