„Překvapení a údiv jsou počátkem pochopení.“ — José Ortega Y Gasset
Nevrle zaklapl desky a uložil spisy do zásuvky. Zkontroloval hodiny a vyšel z kanceláře. Výjimečně se rozhodl použít vchod pro zaměstnance nikoli krb. Svou pomačkanou košili hravě zakryl méně zmuchlaným sakem.
Cesta k baru ve středu Londýna mu zabrala téměř hodinu. Nestěžoval si. Měl aspoň možnost si řádně pročistit hlavu. Celodenní sezení v kanceláři se na něm přece jen začalo podepisovat.
Když stanul ve spoře osvětlené ulici před neonovým nápisem Bugsy, zhluboka se nadechl a vkročil do baru.
Do nosu ho udeřil pach cigaret, alkoholu a potu. Rozhlédl se po zakouřeném lokále a každého na koho dohlédl, sjel rentgenovým pohledem. Když mu zrak padl na taneční parket, udiveně nadzvedl obočí. Bylo zde spousta smíšených párů, ale i dost párů stejného pohlaví.
Náhle zaznamenal přítomnost magie a vydal se směrem, kde ji vycítil. Právě proto musel tyhle akce podstupovat on. Jako jediný dokázal poznat čaroděje a díky vlnám magie částečně poznat rozpoložení daného kouzelníka.
Smysly ho zavedly až k baru, kde na židli seděl černovlasý muž v tmavém obleku. Byl klidný, ale jeho magie prozrazovala ostražitost.
Draco se posadil o dvě místa dál a vyčkával příchodu barmana. Všiml si, že muž jeho přítomnosti nevěnoval pozornost. Ovšem jen do okamžiku než Draco promluvil.
„Dobrý večer, pane. Co si dáte?“
„Tonic. Děkuji.“
Barman se uchechtl a muž se lehce napjal. Jeho magie jen trochu zavířila než se ustálila.
Draco dostal svou objednávku a barman přešel k muži a začal si s ním povídat z čehož Draco usoudil, že se musí znát.
„Víš, vi je nového Johny? Včera nám schválil hypotéku! Konečně se budeme moct přestěhovat do vlastního. Marinette je z toho úplně nadšená!“
„To je skvělé, Georgi. Moc vám to přeju.“
„Díky Johny. Dáš si ještě jednu?“
„Dneska ne. Zaplatím.“
Muž vytáhl mudlovskou kartu a podal ji barmanovi. Draco vše nenápadně avšak se zaujetím sledoval. Když se muž postavil k odchodu jejich pohledy se setkaly.
Draco zalapal po dechu a muž se rychle prodral ven. Draco vyběhl vteřinu po něm, ale uslyšel jen prásknutí oznamující, že se muž přemístil.
Vrátil se k baru a nenápadně namířil na barmana hůlku. Podle zastřeného pohledu poznal, že se mu kouzlo vydařilo.
„Máte přání, pane?“
„Co víte o tom muži, co teď odešel?“
„O Johnym? Super chlap. Chodí sem už pár let. Nedělá problémy, posedí, pokecá a zase odejde. Ale divím se, že chodí zrovna sem. Má zlatou kreditku, takže musí být prachatej, ale asi se mu tady líbí.“
„Kde pracuje?“
„To nikdo neví. S tímhle se nechlubí.“
„A celé jméno?“
„John Alvaro. Ale nikdo mu neřekne jinak než Johny.“
Draco hodil na stůl bankovku.
„Zbytek si nechte a díky.“
Odcházel z baru s rozporuplnými pocity. Ty oči by si nikdy nemohl splést. Takové oči měl jen jeden člověk, ale jak je to možné? Copak se už dočista zbláznil?
ČTEŠ
Světlo a tma
FanficHarry Potter porazil Voldemorta v konečné bitvě a okamžité vlády nad ministerstvem kouzel se ujmula Dolores Umbridgeová. Hrdina, který svým činem ukončil válku, zmizel spolu s bystrozory odvádějícími zbylé Smrtijedy. Poslední zmínka o Harrym je z...