Světlo a tma

46.

„Láska je vždy následována stínem strachu.“ —  Osho

Ron Weasley, doplnil údaje v hlášení a odložil ho na kupku po své pravici. Měl dojem, že to papírování nemá konec. Draco měl pravdu, kdyby si to udělal hned, nemusel by pak po večerech vysedávat v kanceláři. Když si na svého přítele vzpomněl, musel se zamračit. Nechápal, jak může být Draco tak slepý. Ať je ten jeho John kdoví jak skvělý, za ztrátu práce to nestojí. Promnul si obličej a rozhodl se pro dnešek s prací skončit. V tu chvíli však do místnosti vplul Patron. Dracův Patron.

Long street 1687. Naléhavé. Prosím přijď.

S povzdechem si oblékl bundu a vydal se za svým kamarádem doufaje, že se nenamočil do nějakého průšvihu.

Draco měl na stole položenou mapu, kterou před nedávnem použil Harry a složku s Marcusovými údaji. Veškeré jeho neprofesionální chování a myšlení bylo pečlivě odklizeno stranou a nyní postupoval systematicky a rozvážně, tak jak se od něj očekávalo. Jakmile uslyšel prásknutí, oznamující přemístění, vydal se ke dveřím. Už chápal, proč se mu Harry tak smál, když se sem poprvé přemístil. Ron vypadal opravdu komicky, když se ostražitě a zmateně rozhlížel.

„Tady jsem.“

Ron za ním beze slov vešel do Johnova bytu a následoval ho až do kuchyně.

„Tak co se děje, kámo? A kde že to jsme? Přestěhoval jsi se?“

„Tohle je Johnův byt. Podařilo se nám zjistit totožnost Hůlkového vraha. A on má teď Johna.“

Zrzavý bystrozor se zachmuřil a začal se obávat co po něm Draco bude chtít.

„Takže?“

Draco si povzdechl a zadíval se na svého nejlepšího kamaráda.

„Potřebuju ho od něj dostat. Žádám tě o pomoc jako kamaráda, ne jako kolegu. Pomoz mi ho zachránit.“

Ron už měl na jazyku, že ho odmítne, ale věděl, že Draco by ho neodmítl. Poraženecky si povzdechl.

„Dobře. Jaký máš plán?“

V Dracově tváři se zračila směsice úlevy s vděčností. Ukázal na mapu.

„Tady na tomhle místě zabíjel své oběti. Je to mudlovský byt. Mám ale špatný pocit, že tam Johna nevzal.“

„Proč ne? Je to přece jen další oběť, ne?“

Draco čekal, že bude muset odhalit malou část Harryho tajemství. Doufal jen, že se v tom jeho kamarád nebude moc vrtat.

„Tohle je spíše osobní. O'Neill je vlkodlak a takový život mu zrovna nevyhovuje. Před lety měli mezi sebou spor, ale John ho nezabil. Nějak mu to, jak se zdá, nedokázal odpustit. Proto se domnívám, že ho do toho bytu nevzal. Jediné pojítko, je rezidence jeho matky, kterou po její smrti zdědil.“

Ron se silou vůle začal soustředit a pokusil se udělat si ucelený obrázek dané situace.

„Takže se jedná o osobní mstu. Víš, že bysme měli prověřit i ten byt, Draco? Ale není dobrý nápad se rozdělit, takže co navrhuješ? Protože jestli se tomu tvému Johnovi chce vrah pomstít, tak nemáme moc času.“

Sám byl překvapen svým jednáním, ale teď nemohl vycouvat. Nevhodnost Dracovy známosti bude řešit posléze.

„V tom případě je to jasné. Nejdřív do bytu a odtamtud na rezidenci.“

Ron přikývl a společně se přemístili.