Světlo a tma

28.

„Člověk je jako měsíc - má svou temnou stranu, kterou nikomu neukáže.“ — Mark Twain

Přemístil se kousek od Long Street a pomalým krokem zamířil k domu, kde John bydlel. Lhal by, kdyby tvrdil, že se na svého bývalého spolužáka netěší. Pořád si nemohl zvyknout na fakt, že jedná s Johnem ne s Harrym.

Zazvonil a vyčkával. John se objevil s
brýlemi na očích a hůlkou v pohotovostní poloze.

Draco překvapeně zamrkal, zatím Johna viděl pouze bez brýlí. Teď mnohem více připomínal Harryho Pottera.

„Pojď dál.“

Ustoupil ode dveří a nechal Draca vstoupit.

„Musím ještě něco dořešit, tak si dej kávu. Tady je zápis z dneška, ještě jsem si to nečetl, ale mělo by ti to osvětlit situaci. Hned budu u tebe.“

Zmizel za dveřmi ložnice a Draco se musel ušklíbnout. Posadil se ke stolu, ale než se začetl do zápisku, zaslechl rozhovor z vedlejší místnosti a zaposlouchal se do něj.

„Obleč se. Více s tím nesvedu.“

„Jsi nasraný, že jsem tě vyrušila?“

„Ne.“

„Tak proč?“

„Proč? Proboha Beth, pokolikáté za poslední měsíc jsi musela přijít?“

„Zase mi chceš dělat přednášku?“

„Ne. Nemá to smysl. Měla by sis konečně uvědomit, že máš dítě. Jednou zmlátí i jeho.“

„To by Ralph-.“

„Neudělal? Tomu sama nevěříš.“

„Od tebe to sedí. Kam přijdeš, tak se tě bojí. To je ten co uklízí mrtvoly. Vrah.“

„A proto sem chodíš pro ošetření? Protože jsem vrah? Pamatuj si, že jsem cokoliv, ale nikdy jsem nesáhl na ženu nebo dítě. Nikdy, rozumíš? Nabízel jsem ti pomoc, ty ji odmítáš, je to tvá věc. Jen doufám, že jednou nebudu muset uklízet tebe.“

„Co ty víš o životě? Jsi buzerant bez rodiny a bez přátel a staráš se jak dopadne malý Tom? O nic jsi nepřišel a nic jsi nezažil, co ty víš o tom jak je těžké žít na Obrtlé a muset trpět pro pár galeónů. Jsi jen ubožák, který si sem napochodoval až po válce.“

Rozhostilo se ticho a i Draco musel uznat, že ta žena přestřelila. Možná to bude tím, že netuší s kým má tu čest.

„Cestu ven znáš. Vypadni!“

„Neboj se Alvaro, už jdu. Nepoznal jsi naši válku. To ta Ralpha změnila a byla bych hodně špatná žena, kdybych ho opustila jen proto, že neovládne vztek.“

Ze dveří ložnice vyšla tmavovlasá žena, ovšem věk či vzhled Draco nedokázal přes množství podlitin v obličeji určit. Raději se zahleděl do zápisníku, aby nedal najevo, že poslouchal. Po chvilce čtení se mu oči rozšířily údivem.

Tak Harry si myslel, že obětí je on!

Nevěděl proč, ale zahřálo ho to vědomí u srdce. Musel uznat, že záznam byl opět detailní.

„Omlouvám se za zdržení. Tělo jsem skryl a kouzlem zajistil, že nedojde k rozkladu. Tady máš hůlku toho mrtvého.“

Draco se na něj díval s notnou dávkou obdivu. Před chvílí ho ta ženská totálně rozhodila a teď se opět chová jako profesionál.

„Díky.“

„Ještě něco jsem zjistil. Mám za to, že vrah je vlkodlak.“

„Cože?!“

John převyprávěl celou svou teorii a Draco musel uznat, že to zní logicky. Pak si uvědomil, co četl v zápisku.

„Kde byla ta vyříznutá kůže?“

„No tady.“

John se snažil ukázat přesné místo, kde kůže chyběla. Bystrozor na něj zíral a postupně bledl.

„Co je Malfoyi?“

„Asi tuším, kdo je oběť. Vlkodlaci pracující pro Voldemorta, měli vypálenou značku, v těch místech, kde měl vyříznutou kůži.“

„A náš vrah to musí znát.“

Konečně měli jasnou stopu.