Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

25. díl.

Ahojky tento díl bych chtěla věnovat nekomu, kdo nás opustil, někomu, kdo mě vždy inspiroval k poezii svými úžasnými příběhy. Děkuji girlwholikesleaf, jestli se někdy vrátíš, tohle je pro tebe ♥️

,,Kde ses zase potuloval? Měl jsem o tebe strach."

,,Buď v klidu, Akashi. Na chodbě jsem potkal Gurena, tak jsem se s ním trochu zakecal. Prý nám přeje štěstí. Opravdu  jsem rád, že mi odpustil..."

,,Guren, ten vysoký velice pohledný a zkušený mladík?"

,,Akashi!! Chceš mě naštvat nebo mám začít žárlit?"

,,Nemusíš, není přeci zločin říct o někom jiném, že je pěkný, ne? Samozřejmě ty pro mě budeš vždy ten nejkrásnější." 

,,Nezakecávej to! Ale máš pravdu, každý, kdo ho spatřil, by s ním chtěl zhřešit. Když jsem byl hajzl, hřešil jsem s ním sám, kolikrát jsem chtěl."

,,A teď mám jako žárlit já? Tss...to není fér a se mnou..."

,,S tebou co? Chceš si zahřešit? Klidně, ale jak mám vědět, že mi pak neutečeš jinam?"

,,Kdybych chtěl jiné, neptal bych se jich a už dávno bych to udělal...tak jako dřív. Jenže já chci jen tebe a na tobě mi záleží, takže si počkám i na to svolení...

...byl chlapec co miloval, však lásku nikdy nepoznal.
Každý den do něj bodá tisíc jehel, tolik snad ani měsíc hvězd neměl. 
Přál si lásku jediného mít, skončil vždy odbyt. 
Už krátil se mu čas a naději trvalo to zas.
Nakonec poslední světlo uhaslo, jeho tělo vyhaslo.
Teď objímala ho jen studená zem, kde bude navždy uvězněn. 
Nepoznamenán láskou ani štěstím jen ubohou smrtí. 
Kdyby si ten druhý všimnout mohl...aspoň na chvilku.
Možná by něco zmohl...byť jen na vteřinku.
Lásku jeho by přijal, teplou náručí ho objal..."

,,Akashi dost, ještě mě to rozpláče...víš, že takhle to není, takhle nikdy neskončíš. Mám tě rád a to hodně, ale asi ještě nejsem připraven...

...ten druhý chlapec nemohl za to, co bys řekl na toto:
Do černého anděla se zamiloval, on však jeho lásku neopětoval. 
Stále naději hledal, se špatným osudem se shledal. 
Začalo to setkáním a skončilo pokáním. 
Chlapec místo dobra ze sebe udělal zlého obra.
(Když Takao potkal svou první lásku, můžete hádat, kdo to byl.)

Jednou zjevil se před ním bílý anděl, do života vnukl mi naděj. 
Pocit tepla mu daroval a jen opakoval: ,,věř mi dál." 
Ale poté přelítlo chlapci přes nos, proč bylo všechno černé jako kos?
Často uléhával mu na hruď a on říkal: ,,Tak už se vzbuď!"
Chlapec chtěl jen vidět andílka v rozkvětu, on to však bral jen jako ruskou ruletu. 
Nakonec skončil před soudem, kamenné srdce byť jeho osudem.
Chlapec zeptal se ho: ,,Vrátíš mi jej?" Jeho odpovědí bylo: ,,Možná příště, tak se měj!"
(Takaovo druhá láska)

Pokračování příště...