Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

59. díl.

Ahoj!! 

Anzai:

Zkoušel jsem zařídit Aomineho přeložení, ale nikdo by to nestihl za měsíc vyřídit. Nevím, jestli to bylo jejich leností nebo to opravdu trvalo  tak dlouho, ale nemohl jsem nic víc dělat. 

Sledoval jsem aspoň situaci tady uvnitř. Žili si tu docela poklidně. Ale jak dlouho to tak vydrží? Moc času nám také nezbývalo a z velitelství žádné nové zprávy nepřicházely. Na druhou stranu mimo věznici Shinya neustále vyváděl a neustále se hádal s Gurenem. Guren pomalu každý večer seděl u nás a vylíval si své srdce. Už ani Shinji nevěděl, co s ním. Nakonec jsme se uchýlili poslat ho také do věznice, aby pochopil, že Takao k němu už nic necítí. Nesouhlasil jsem, ale Guren věřil, že i jeho budu mít pod kontrolou. Měl bych mít, nechtěl jsem ho zklamat znovu. 

Dnešním dnem měl Shinya nastoupit. S bratrem jsem se dohodl, abychom měli služby tak, že tu Shinya nikdy nebude strážit s nikým jiným kromě nás. Také jsem to chtěl ještě nějak vysvětlit Takaovi...byl proti víc než já. Nechtěl ho vidět, ale nakonec  přistoupil. Chtěl pomoc Gurenovi, od kterého dostal po tak dlouhé době odpuštění. 

----------------------------------------------------------

V první řadě jsem se šel omluvit Takaovi, nemohl jsem už déle čekat. Byl jsem připravený, že nebude zrovna dvakrát nadšený z toho, až mě tu uvidí. Došel jsem k jeho cele, opravdu nebyl nadšený.

,,Takao, promiň. Opravdu jsem to tak nemyslel." 

,,Nemyslel? Možná...ale bylo to dost přesvědčivé. Nechci se o tom už dál bavit, tak dělejme, že se to nestalo a radši se věnuj své práci." 

,,Ostrý jako vždy..." pousmál jsem se. 

,,Jiný už ani být neumím..."

,,Neboj se, jsem tu především, abych zajistil tvé bezpečí."

,,Doufám, že jen bezpečí.

,,Neboj se, Akashi. Každopádně já nejsem ten, kdo ho chtěl zprvu zabít." 

,,Možná máš pravdu, ale to už je minulost...stejně jako váš vztah. Tak proč se raději nezabývat důležitějšími věcmi?"

,,No dobrá, kdyby něco, můžete se na mě obrátit." 

Odešel jsem. O kousek dál jsem praštil pěstí do zdi. Nesnášel jsem toho zmetka. Nejen že mě chtěl zabít, ale teď ho měl pro sebe. Mou jedinou hračku...

Pokračování příště...