Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

27. díl.

Ahoj

Miluji tě...miluji tě...miluji tě...ty slova mnou tak otřásla, že jsem přestal dýchat. Cítil jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Konečně to řekl. Slova, které jsem chtěl slyšet už tak dlouho a vyšly právě z jeho úst. Teplo zachvátilo mé tělo a rozum nahradil šílenství. Stáhl jsem si ho do objetí. Poté jsem zblízka hleděl na jeho tvář a nakonec jsem ho bez rozmyslu začal líbat. Byl jsem tak šťastný. Dotýkal se mě jeho malými dlaněmi, vše jsem mu poctivě oplácel. Nakonec mi došlo, že s ním bych nemusel spát...tohle mi bohatě stačilo. Znamenalo to pro mě více, než kdyby se mi hned podvolil a vyspal se se mnou. Opravdu má skvělou duši. Další test, který zvládl na jedničku. Leželi jsme tam polonazí a jen se k sobě tiskli. 

,,Kéž by tohle nikdy neskončilo." 

Zničehonic řekl. 
,,Též v to doufám, Takao. Co když se nám to bude snažit někdo překazit? Bojím se...jen jednou jsem byl takhle šťastný a nakonec to skončilo smrtí milovaného. Modlím se, abychom měli jiný osud." 

,,Akashi, taky se bojím, ale myslím, že je na čase přemýšlet hlavně pozitivně. Pořád jsme přeci na začátku, tak musíme myslet jen na to dobré a to zlé se nám pak bude vyhýbat."

,,Když to říkáš, cítím se hned o něco lépe." 

,,Akashi, co se ti vlastně stalo, že jsi skončil takhle? Já k tomu byl nucen už od dětství, pokud jsem neublížil já, bylo ublíženo mě a trest za to schytávám doteď." 

,,Zabili přede mnou osobu, kterou jsem miloval...no on o tom teda nejspíš nevěděl., nikdy jsem mu to neřekl. Řezali do něj, odsekávali z něj maso, dokud neumřel. Neměl jsem ponětí, kdo to byl a ani proč mě vlastně nesvázali. Když se chtěli pustit do mě, zabil jsem je. Od té doby jsem zabíjel dál a dál. Nic mě nenaplňovalo tolik jako zoufalství ostatních. Samozřejmě jsem zabíjel jen ty zlé. Chtěl jsem vidět jejich výraz, když nebylo po jejich a někdo jednou ubližoval jim. Proto jsem tě vyhledal a nakonec to skončilo takhle. Takže jsem opravdu rád, že jsme se potkali." 

Pokračování příště...