Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

77. díl.

Ahoj!!

Nemohl jsem odejít, aniž bych byl přesvědčený o tom, že je Takao šťastný. Každý večer jsem ho sledoval, jak naříká neschopen se mu jakkoliv ozvat. Chtěl jsem se ho aspoň dotknout, ale nedokázal jsem to. Stále jsem si to vyčítal. Nechtěl jsem ho tu nechat samotného a už vůbec jsem nechtěl, aby se kvůli mě takto trápil. Potuloval jsem se ve světě jako duch a přemýšlel, jak bych mu mohl pomoci, jak bych s ním mohl opět promluvit. Nakonec k němu dali Midorimu. Byl jsem celkem rád, jeho smutek byl o něco menší. Co jsem ale netušil, že i duchové mají stále city. Ničilo mě vidět Takaa tak utrápeného a ještě víc mě ničilo, jak se k němu Midorima měl. Vím, že to mu chtěl jen pomoci, avšak ta bolest se sotva dala snést. 

------------------------------------------------------------------------

Byl jsem pryč už dva měsíce a Takao stále dál naříkal pro mě. Musel jsem to změnit. Jeden večer jsem odhodlal před ním ukázat a promluvit na něj. Dotkl jsem se jeho tváře a setřel z ní slanou kapičku. Usmál jsem se. Jeho pohled byl naprosto klidný a po té dlouhé době jsem ho spatřil se zase usmát. Položil si dlaň na stejné místo, kde jsem ji měl i já. 

,,Takao...tolik mi chybíš."

,,Akashi, proč ses neukázal dřív. Modlím se za to celou dobu..."

,,Nemohl jsem, neměl jsem odvahu se před tebou zjevit."

,,A proč teď najednou?" 

,,Nesmíš se kvůli mě už tak trápit. Trvá to moc dlouho a já nemohu odejít, dokud nebudeš šťastný."

,,Nechci, abys odešel. Zůstaň tu se mnou..."

,,Nemůžu a ty to víš...i když bych moc rád zůstal. Zkus mu dát šanci, věřím, že tě učiní šťastným. Každý den vás sleduji a vím, že ti není lhostejný. Nech mě už odpočívat a začni znovu žít, jinak takhle zemřeš..."

,,Co když je to to jediné, co si přeji?"

,,Tohle neříkej...prosím udělej to kvůli mě, buď šťastný. Chtěl bych vidět aspoň ještě jednou tvůj úsměv."

,,Tebe nebolí...vidět mě s ním?"

,,Bolí. Ale slyšet tě každý večer naříkat je ještě bolestivější. Když budu vědět, že jsi šťastný, nebude mě bolet nic. Miluji tě a vím, že ty miluješ mě, ale já jsem mrtvý a ty stále žiješ a měl bys žít dál." políbil jsem ho na rty, i když jsem pochyboval, že můj dotek ucítí. Nakonec jsem odešel. 

Pokračování příště...