Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

74. díl.

Ahoj!!

Předal jsem dopisy ostatním, tak jak Takao chtěl. Jako poslední svůj dopis dostal Aomine. Nečekal jsem, že si najde i pro něj pár slov, avšak předpokládal jsem, že nebudou zrovna milé. Rozevřel papír a ihned začal číst. Nevím, oč tam šlo, ale i Aomine se teď utápěl v slzách. Nemohl jsem si odpustit rýpnutí... 

,,Tak co? Konečně jsi pochopil, jak moc jsi mu ublížil?" 

,,Sklapni, jako bys ty tomu mohl rozumět...buď rád, aspoň jsem ti otevřel cestu..." 

,,Jsi vtipný, ještě že budeš za chvíli pryč. Víš, než jsi udělal, co jsi udělal, myslel jsem si o tobě, že jsi vlastně docela fajn člověk, který prostě jen neměl štěstí. Jenže kdo by vztáhl ruku na osobu, kterou miluje takovým stylem? Možná bych pochopil, kdybys zkusil něco proti Takaovi, ale tohle..." 

,,Můžeš být zticha? Já vím, že jsem to pohnojil, ale už s tím nic neudělám." 

,,To je jediné, na čem se s tebou shodnu. Doufám, že se do budoucna poučíš." 

,,Myslím, že další příště už nebude, protože žádný další Akashi už tu není. Kdyby ho tolik nemiloval, nemuselo by to takhle dopadnout..."

,,Posloucháš se vůbec? Aspoň jednou v životě se nesnaž hodit vinu na druhé. 

-----------------------------------------------------------------------

Nastal den převozu toho idiota. Doufal jsem, že se mu vyhnu. Bohužel, nějak se mi to nepodařilo. Objevil se před mými mřížemi. Byl s ním Hikari a Shinya. Nechápal jsem, proč se zastavil zrovna před mou celou. 

,,Proč tu jsi?" 

,,Chtěl jsem se s tebou rozloučit."

,,Nemám zájem. Můžeš pokračovat dál v cestě..." 

,,Budu, jen by sis měl přečíst dopis, co mi zanechal. Nakonec jsem vyhrál, jeho mysl patřila jen mě..." 

,,Jsi vážně tak natvrdlý? Nenáviděl tě..."

,,Nenáviděl mě jen proto, že ty jsi tu překážel. Nakonec dostal, co si zasloužil. Jsem rád, že jsem byl to poslední, na co myslel , než zemřel."

Nečekal jsem a vrhl se k mřížím. Chytil jsem ho za límec vězeňské róby a přitáhl ho blíž. Úplně mi přepnulo. Začal jsem na něj pokřikovat a snažil se ho všemožně udeřit, ale v mém sevření nezůstal na dlouho a přes mříže bylo těžké se o něco pokoušet. Začal se mi vysmívat. Myslel jsem, že tu ocelovou překážku vztekem zničím. Hikari ho nakonec umlčel několika ranami a Shinya jen přihlížel opodál. Jak jinak...nakonec přiběhli i jiní a odtrhli je od sebe.

,,Tak Shinyo, doufám, že jsi spokojený. Máš, co jsi chtěl. Nakonec jsem skončil sám a podivuhodně už nejevíš takový zájem jako dřív. Možná kdybych zkusil někoho jiného, třeba bys zase přihlížel, jak někdo další trpí, až nakonec zemře." 

Pokračování příště...