Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

68. díl.

Ahoj!! 

Už jsem radši nic neříkal. Jen jsem ho dál tišil ve své náruči, dokud neusnul. Avšak ráno, když jsem vstal, spatřil jsem u mříží Anzaie. Skvělá příležitost, které jsem hodlal využít. Když zahlédl můj pohled nejspíš tušil, že to nebude milý rozhovor, a tak mě vzal stranou. 

,,Může mi někdo vysvětlit, co se tu stalo?" 

Anzai:
,,Co máš na mysli?" 

,,Znásilnění Akashiho? Proč s tím nikdo nic nedělá?" 

Anzai:
,,Rád bych s tím něco udělal, ale nemůžu, dokud nebude svědčit. Nechtěl to nikomu říct a my mu slíbili, že ti nic neřekneme, i když jsem chtěl. Stejně tak jako jsem chtěl zajít za tím zmetkem a zničit ho, ale nemám tu takovou pravomoc jako v mafii." 

,,Kdo tohle dopustil? Kde jste všichni byli, myslel jsem, že to tu hlídáte." 

Anzai:
,,To jsem si myslel taky. Tu noc jsme ale nesloužili my, což byla chyba..."

,,A kdo tu teda byl?" 

Anzai:
,,Takao, nenaštvi se. Ten, co tu noc sloužil, byl Shinya. Ani tu neměl být, ale prý potřebovali náhradu za jednoho ze strážných. Já pak brzo ráno našel Akashiho ve sprchách a společně se svým bratrem ho odnesl. Doteď jsem nebyl schopen zjistit, jestli se na tom podílel nebo ne. Promiň Takao, zklamal jsem tě." 

,,Kde je teď?" 

Anzai:
,,Nejspíš doma, má službu večer, ale bude tu i můj bratr, co máš v plánu?" 

,,To už není tvoje věc."

Anzai:
,,Takao, nedělej nic unáhleného."

,,Už se stalo...věřil jsem vám a jak to dopadlo. Od teď to nechte na mě. Jsem připraven nést odpovědnost." 

Anzai:
,,Vážně mě to mrzí, Takao." 

,,To už je teď jedno..."

Vrátil jsem se zpět a ještě na chvíli ulehl k Akashimu. Nechápal jsem, jak mohl jen pomyslet, že ublíží tak křehkému stvoření. Vždy se choval jako ten nejsilnější, nejvyšší a nejodvážnější, jen aby skryl svou maličkost. Možná bych měl být na chvíli zase ten starý Takao, aby Aomine poznal, kdo tady velí. Upustil jsem od špatných myšlenek a jen sledoval svého zlomeného přítele. Představoval jsem si, jak jsme spolu někde daleko od těchto závistivých a sobeckých lidí a užíváme si jeden druhého. 

Pokračování příště...