Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

44. díl.

Ahoj!!

Vrátil jsem se vedle do místnosti, snažil jsem se zachovat klid. Byl tam i nečekaný host. Neměl jsem ho moc v oblibě a Anzai se o něm zmínil, až teprve nedávno. Hlavně neustále vyzvídal a shromažďoval informace o každém z nás. Ušklíbl jsem se na něj.
,,Co ty tu děláš? Potřebuješ snad něco?" 

,,Dohlížím na vás na všechny, to přeci víš. Musím informovat Anzaie o tom, co se tu stalo. Shinya mi tu kazí rovnováhu." 

,,Tak to mě opravdu mrzí a proč si myslíš, že jsem asi tady? Chci jim pomoci stejně jako ty a Shinya se snad uklidní." 

,,Doufej v to, protože když se neuklidní on sám, pomůže mu k tomu někdo jiný. Anzai měl pravdu, že bychom ho měli sledovat kvůli jeho citům či touze k Takaovi. Jeho otec se také bojí, že vyvede nějakou hloupost. A jak jde vidět, už ani ty ho nezvládáš."

,,Vysmíváš se mi snad?" 

,,Ne, jen říkám, jak to je. Řekni Anzaiovi, co se stalo, ať mu Shinji domluví. Nechci mu to říkat já." 

,,Ok, řeknu mu to sám no a proč jsi teda tady?" 

,,Jdu si přeci pro své vězně. Nemůžu tu nechat pobíhat tři vězně jen tak. Jinak Shinya šel určitě navštívit Aomineho do cely." 

,,Proč mi to říkáš? Mám ho jít snad zastavit?" 

,,Ne,  jen ho můžeš jít se mnou pozorovat. Chceš znát pravdu, ne? Tak pojď se mnou." 

Jen jsem kývl a šel s ním. Cestou jsme odvedli Takaa, Akashiho a Midorimu do Takaovo cely a šli vyzvídat. Opravdu jsem byl zvědavý, ale na druhou stranu jsem se bál. Nechtěl jsem slyšet další bolestivá slova. Vím, že jsem jen jednou z loutek v jeho světě, ale už jsem to chtěl změnit. Už mě to unavovalo být jen panáčkem. Nejspíš je na čase vše změnit....

Pokračování příště...