Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

81. díl.

Ahoj!! Už i tady se blížíme ke konci, tak snad vydržíte ještě chvilku :33 

Nemohl jsem odolat jeho roztomilé a zamyšlené tvářičce, a tak jsem mu věnoval polibek. Byl to asi můj třetí pokus o fyzický kontakt mezi námi. Když nabyl vědomí, stočil jsem svůj pohled jinam. Najednou jsem si připadal jako puberťák, co znenadání někoho políbí a po chvíli si uvědomí, co vlastně udělal. Přitom to byl obyčejný polibek na tvář. Nevím, proč to najednou bylo tolik jiné, když jsme si toho spolu už dost prožili. Možná je to tím, že teď to prožívám doopravdy jako Midorima a ne někdo jiný. 

,,Co je? Teď najednou děláš jako by nic?" 

,,Ne, jen jsem se bál, že budeš naštvaný." 

,,Myslíš to se mnou vážně?" 

,,Myslím, vždy jsem to myslel vážně..." 

,,A tobě nevadí, co se tenkrát stalo? Můj otec tě připravil o rodinu...a ty...ty se mi stále snažíš pomoci."

,,Už se stalo a je to dost dlouho, srovnal jsem se s tím...vždy jsem si myslel, že se ti chci pomstít, ale já jsem jen chtěl být s tebou. A když si to vezmu zpětně...nakonec jsi mi rodinu nahrazoval ty...i když dost mě štvalo, že se kolem tebe pořád motalo tolik lidí nebo si hledal pokušení u jiných a jen mě si držel stranou, ale stejně jsem tě v hloubi stále miloval..." 

,,Držel jsem si tě dál, protože jsem ti nechtěl ublížit. Byl jsi tak nevinný a strašně hodný. Nehodil ses na někoho, kdo by se měl zahazovat s mafií a taky jsem nechtěl, aby se ti něco stalo. Vždy jsem tě měl rád, ale také jsem si vždy říkal, jak by mě mohl mít někdo doopravdy rád. Sám víš, jak jsem se choval a co za monstrum ze mě udělal otec. No to už je jedno. Nebojíš se, že tě zničím, tak jako všechny?" 

,,Ach jo, kéž bychom spolu takhle mluvili už dřív. Všechno mohlo být jinak. A ne nebojím se, nezničil jsi je ty a navíc...myslíš, že bych dopustil, abys mě zničil? Nedopustil." 

,,Tak to jsem rád, možná bych ti mohl dát šanci." řekl jsem a oplatil mu polibek na tvář. 

Pokračování příště...