67. díl.

206 90 6
                                    

Ahoj!! 

Byl jsem s Takaem opravdu šťastný...

Doufal jsem, že bolest mého pozadí vyprchá, abych si mohl takové chvíle užívat jen s ním a ne se zvrácenými idioty. Také jsem se modlil, aby ty velké modřiny zmizely z mé bledé kůže. Aomineho jsem od té doby nikde neviděl. Zrovna když jsem s ním chtěl mluvit, tak nebyl na obzoru. To mi dělal snad naschvál. Ale co bys mu asi tak řekl? Ptal jsem se sám sebe. Ještě by se ti vysmál. Jak jinak. Nechal jsem to prozatím být. Naši spojenci aspoň tohle dodrželi a Takaovi nic neřekli. Jenže byla jen otázka času, kdy na to přijde sám. 

------------------------------------------------------------------- 

Opět nastal jeden z těch horkých večerů, kdy vaše mysl nechce spát a radši proplouvá nejhříšnějšími představami noci ohledně svého milovaného. Právě takto to bylo s Takaem. Dožadoval se mého těla více než obvykle. Chtěl jsem mu umožnit tu slast, ale bohužel nešlo to...

Ze začátku to bylo v pohodě. Byl tak jemný a pozorný, ale jakmile došlo na proniknutí, spatřil jsem toho netvora, jenž pochroumal moji mysl, moji čestnost a mou odvahu. Zkusil jsem zavřít oči, ale opět jsem ho viděl. Připomněl jsem si, jak se mnou zacházel, kolikrát mě uhodil a co všechno si na mě zkusil. Nemohl jsem a aniž bych si to uvědomil, strhl jsem ho ze sebe div nespadl na zem. 

,,Akashi, co s tebou je? Bylo to příliš? Udělal jsem něco špatně?"

,,Takao, ty nikdy neděláš nic špatně. Jen já jsem prostě špatný. Promiň, ale tohle stále nemůžu."

,,Nemůžeš? Proč?" všiml jsem si, jak se třese. Objal jsem ho kolem ramen a hladil ho po vlasech. ,,Akashi, kdo ti co udělal? Neudělal ti zase něco Aomine?"

,,Takao, prosím nech to být..."

,,Jak bych mohl? Nechci, aby ti ubližoval a nechci, aby jsi tu bolest snášel jen kvůli mě. Přeci jsem ti slíbil, že jestli na tebe ještě něco zkusí, zabiji ho."

,,Nemluv takhle. Prostě to nech být, on už se mě nedotkne." 

,,Já chci vědět, co ti udělal."

,,Tak se koukni pořádně! Zmlátil mě do bezvědomí, protože jsem se mu nechtěl podvolit. Skončil jsem ještě hůř než kdejaká kurva, jsi spokojený? Znásilnil mě. Zradil jsem tě. Chápeš to? Donutil mě k tomu ti ublížit. To se stalo..." křikl jsem a plakal. 

Přemýšlel jsem, kde jsem zase byl, když se to stalo. Kde byli ti ostatní. Jak jsem to mohl dopustit? 

Pokračování příště...

Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat