88. díl.

194 89 6
                                    

Ahoj!!


Když jsem vrátil ze sprchy, našel jsem plačícího Takaa na posteli. Rychle jsem se k němu seběhl a uzavřel ve svém objetí. ,,Stalo se něco?" optal jsem se ho. On však zavrtěl hlavou a otřel si slzy tváře. Poté mi věnoval jeden sladký úsměv následovaný ještě sladším polibkem. ,,Tak proč si plakal? Hrozně jsi mě vyděsil." tiše jsem mu oznámil. 

,,Jen jsem se loučil s Akashim, nechtěl jsem ho již déle zadržovat. Trochu jsem si tím připomněl to, co se mezi námi stalo a rozesmutnilo mě to. Promiň, že jsem ti přidělal starosti." 

,,Ale to ne, prosím tě. Taky bych byl smutný. Mohu pro tebe něco udělat?" 

,,Už jsem v pohodě vážně...navíc nevychvaloval ses odpoledne, že mi něco připomeneš nebo to byly jen plané řeči?"

,,Nebyly, ale zvládneš to, když jsi se právě teď rozloučil s Akashim?"

,,Víš, že jeho ztráta bude bolet ještě dlouho, ale to neznamená, že nemohu dělat tyto věci."

,,No dobrá, jak si přeješ, ale prosím, snaž se být potichu. Nevím, jak na tom byl Akashi nebo ti ostatní, ale jsem docela dost obdařen." pošeptal jsem a skláněl se i s ním na postel. Jelikož to byla, dá se říct, naše první společná noc, vzal jsem to všechno postupně. Začal jsem ho líbat a u toho ho postupně zbavovat vězeňské róby. Sám jsem se vysvlékal. Postupně jsem mu zlíbal celé tělo nevynechaje ani přirození, které jsem chvíli uspokojoval pusou, poté rukou. Už teď slastně vzdychal. Vrátil jsem se k jeho ústům a zacpal je svým jazykem. Pronikl jsem do něj nejdřív jedním prstem a po chvíli přidal další a nakonec ještě jeden. Chtěl jsem ho více připravit. Když už byl dosti roztažený, vnikl jsem do něj svým velkým údem až po kořen. Svými malými nehty se mi zaryl do zad a křikl do polibku. V koutku se mi objevila malinká slzička. Setřel jsem ji palcem a začal se v něm pohybovat pomalým tempem. Drtil mi prsty záda a do toho slastně vzdychal. Podařilo se mi najít jeho slabé místo. Poté už jsem cítil, jak se zcela uvolnil a mohl tak přidat na rychlosti. Začali jsme sténat navzájem, ale naštěstí to naše polibky skryly na minimum. Volnou rukou jsem se opět věnoval jeho chloubě a ještě více zrychlil. Po chvíli jsme oba vyvrcholili se jménem toho druhého na ústech. 

Pokračování příště...

Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat