Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

65. díl.

Ahoj!! 

Byl jsem tak vytočený, že jsem se neovládl a jednu mu vrazil. Nakonec sem ho tam nechal a odešel. Koutkem oka jsem zahlédl Anzaie v žalostném stavu. Bylo mi ho líto. Vrátil jsem se k Akashimu, už jen klidně oddechoval. Proč se tohle děje? Sedl jsem si na zem a oba tiše pozoroval. 

-------------------------------------------------

O několik hodin později: 

Když šli pracovat, odchytl jsem si Akashiho a vzal ho stranou. Nechtěl jsem to rozebírat před Takaem ani ostatními, ale také jsem se musel ujistit, jestli to myslí vážně. Kdyby to chtěl říct, možná bych s tím mohl něco udělat, avšak takhle jsem byl bezradný i já. 

,,Akashi, jak se cítíš? Nebolí tě něco? Já vím asi je hloupé se tě takhle ptát, ale přesto..." cítil jsem se jako idiot. Vůbec jsem nevěděl, jak začít. Tohle bylo hrozné téma pro konverzaci. 

,,Prosím, Hikari...neřeš to. Nějak se s tím vypořádám. Hlavně to neříkejte Takaovi, zlomilo by ho to víc než mě." 

,,Kdybys to nezatajoval, mohl bych s tím něco udělat. nemusíš to říct Takaovi, ale někomu z vedení. Oni už se o to postarají." 

,,Myslíš si, že mě to nenapadlo, ale Aomine není tak hloupý, jakmile se to pokusím někde zveřejnit, sám půjde a řekne to Takaovi a to nechci. Nechci, aby se dozvěděl, že jsem se nedokázal ubránit a nechal se znásilnit. Až budu připravený, řeknu mu to a s Aominem si to vyřídím osobně." 

,,Akashi, hlavně nedělej nic unáhleného. Nechci, abys tu strávil zbytek života." 

,,Neboj se, navíc vím, že nás neustále sleduješ. Tedy aspoň když tu jsi..."

,,Akashi, promiň...měl jsem tu zůstat déle. Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo..." 

,,Už se stalo, bohužel..." 

Odešel jsem bez dalších slov. Bylo mi vážně hrozně. Právě mi to vyčetl. Zklamal jsem na první čáře. Co jsem taky mohl čekat? Že mi skočí kolem náruče? Ne to určitě ne. A až se to dozví Takao, rovnou mě zadupe do země a se mnou i ty ostatní. Přemýšlel jsem, jestli mám jít za Aominem. Ale co bych tak asi zmohl? Nejspíš bych se rozčílil a bůh ví, co bych zase vyvedl. Každopádně bych si ho mohl jít aspoň omrknout, napadlo mě. Nikde jsem ho nemohl najít. Nemohl se jen tak vypařit. Hledal jsem dál a když jsem ho konečně spatřil, nebyl sám. Byl s ním Shinya. Mluvili spolu a vypadalo to, jako by se bavili. Zmizel jsem dřív, než si mě stačili všimnout.

Pokračování příště...