Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

11. díl.

Ahoj
Věnováno yaoixxl

Viděl jsem Takaovo výraz na mou prosbu a už jsem litoval chvíle, kdy jsem to vyslovil. Někde v hloubi jsem i tak stále doufal, že to dobře dopadne. Nechápal jsem, co to se mnou bylo, ale při pomyšlení, že by ti dva spolu měli něco mít, jsem měl chuť zabíjet. Nakonec na mě Takao pohlédl stylem, že jsem se snad úplně zbláznil. Jo zbláznil jsem se, ale do něj a nejvíc to štvalo taky jen mě. Nikdy se mi nic podobného nestalo. Všichni žadonili o mě a teď musím žadonit já. I kdybych tomu chtěl zabránit, nešlo by to ani kdybych se snažil sebevíc. To bylo poprvé, kdy jsem se cítil být na dně. 

,,Takao promiň, zapomeň na to, co jsem říkal." 

Přistoupil ke mně, aniž by reagoval na mou omluvu. Svojí dlaní mě chytil za týl a mírně mi zaklonil hlavu. Políbil mě...velice dlouze. Projela mnou vlna tepla, dokonce se mi spustila husí kůže. Chtěl jsem to pocítit znovu, a tak jsem ho chytil za ruku a stáhl ho k sobě. Jednou rukou jsem mu zajel do vlasů a druhou si ho přidržoval na zádech. Začal jsem ho líbat a pro mé překvapení on se ke mně přidal. Nepamatuji se, kdy jsem byl šťastnější. Odlepil jsem se od jeho rtů až poté, co mi došel vzduch. Byl jsem opravdu nesmírně rád za to, co se stalo...jen Takao najednou vypadal zkroušeně, jako by si snad něco uvědomil a začal toho litovat. Najednou jsem se nezmohl na jediné slovo. Byl jsem jako přimražený a v srdci jsem měl najednou tolik pocitů, patřil k nim i vztek, strach a neuvěřitelná sebelítost. 

,,Tohle bychom neměli provozovat často...ne že by se mi to nelíbilo, ale já prostě stále nemůžu. Promiň Akashi...nechci ubližovat ani tobě." 

Jen jsem přikývl a sklopil hlavu. Chtěl jsem se propadnout. Hanba! Takhle ukazovat svou slabost. 

Pokračování příště...