Zlomený [MidoTaka] (KnB) ✔️

62. díl.

Ahoj!!

Ležel jsem na potrhaných věcech už neschopen jakéhokoliv pohybu. Z očí mi stále tekly slzy. Bylo mu to jedno. Dělal si se mnou, co se mu zlíbí. I když jsem nechtěl, vše se mi rýsovalo do paměti. Když jsem se pokusil bránit, vždy mě uhodil. Nakonec mi podržel ruce za hlavou. Mačkal je tak silně, že na nich určitě budu mít modřiny. Sápal se po mým tělu volnou rukou. Dělal mi vše možné. Snažil jsem se to moc nevnímat. Ani představa, že je místo něj Takao, mi nepomáhala. Byl jsem ztracený. 

,,Měl by ses uvolnit, nebo tě to bude zbytečně bolet." 

Znělo mi to ušima tak silně...vtipné. Jak bych se asi mohl uvolnit, když je to proti mé vůli. Když tímhle zrazuji jedinou osobu, na které mi záleží. Když se té osobě pak nebudu moc podívat do očí a když vidím, co dokážou dělat lidi, jenž "milují". Chtěl jsem se propadnout hluboko pod zem, ztratit v neznámých krajinách nebo nejlíp prostě zemřít. Pronikl do mě a já vykřikl. Nebral ohledy na nic a pokračoval dál. Tolik to bolelo, že to nešlo ani přestat vnímat. Naopak tohle jsem vnímal celým tělem. Bolest mnou projížděla v pravidelných intervalech a dokonce se stupňovala jak rychlostí tak silou. Jenže jemu to nestačilo, potřeboval mi způsobovat ještě víc bolesti. Chytil mě pevně za boky a na chvíli ze mě vystoupil. Už jsem měl malou naději, že toho utrpení bude konec. Spletl jsem se však. Přetočil si mě na na všechny čtyři a opět do mě natvrdo pronikl. Neměl jsem z toho žádný požitek. Nesténal jsem jen se svíjel v bolestech. Sotva jsem se držel na rukou. On si mě raději přidržoval. Byl jako smyslů zbavený. Padal jsem do mdlob, když v tom jsem ucítil jeho horkou nadílku s posledním a nejbolestivějším přírazem. Vystoupil ze mě. Skácel jsem se na studenou podlahu a jen tak tam zlomený všemi způsoby bezvládně ležel. Zmohl jsem už jen na slova: ,,Proč mi tohle děláš?"

,,Abys věděl, komu patříš...jsi a budeš jen můj!"

,,Nikdy nebudu tvůj, to raději zemřu..." řekl jsem a pak už následoval jen tmu. 

Pokračování příště...