Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

1) the moment in the hospital

LUKE:

Probudil jsem se a zjistil jsem, že kolem mě je kamion, který vypadal zničeně. Moje auto bylo v troskách. Taky kousek ode mě něco hořelo a vedle mě bylo nějaké tělo. Připadal jsem si jako v hororu! Všude ta krev a střepy! Byla tma. Jediné světlo, co tu bylo, byl ten oheň.

Snažil jsem se rozpoznat osobu vedle mě. Když jsem se k ní více přiblížil, zjistil jsem, že je to Melinda! Zalapal jsem po dechu. Její ruka byla plná střepů a měla několik šrámů na hlavě. Se slzama se jí pokusil probudit. Nemohl jsem nahmatat její puls nebo nezaregistroval jsem pohyb její hrudě na znamení dýchání. Nic. Prostě nic. Rozbrečel jsem se úplně. Bolela mě hlava, měl jsem v ní střep, který jsem si pod nátlakem vzteku a smutku vyrval. Začala mi téct krev, míchala se se slzama a k tomu jsem si ještě o ten pitomý střep pořezal prst.

Přitáhl jsem si kolena k tělu. Chtělo se mi zvracet. Třepal jsem se jako osyka, brečel a svíjel se v bolesti. Nemohl jsem dýchat.

,,Melindo." snažil jsem se jí ještě jednou 'probudit'. Předklonil jsem se a sykl jsem bolestí. Následně jsem začal kašlat krev a cítil hroznou bolest v hrudi.

,,Sanitka už jede." přiběhl ke mně a Mel nějaký muž. Byl obéznější postavy a byl plešatý. To bylo vše, co jsem stihl registrovat, než jsem se znova rozkašlal. Muž se sklonil k Melindě a pár pohybmi rukou jí 'přivedl k životu'. Díval jsem se na něj jako vyoraná myš. Nevěděl jsem, jak nebo co udělal, ale slyšel jsem Melindin hlas, repektive její kašel.

'Díky bohu.' snažil jsem se vyslovit, avšak jsem se znova rozkašlal.

,,Jste v pořádku?" zeptal se mě muž. Hladil Melindu po zádech a držel jí vlasy, jelikož začala zvracet.

,,Ano." řekl jsem a odkašlal jsem si. Tentokrát jsem tu krev spolkl, aby na nic nepřišel. Nepotřebuju pomoc, hlavně, ať je Melinda v pořádku!

,,Ten kašel se mi moc nelíbí pane." namítl a já ho hned utnul.

,,Jsem jenom nachlazený a zaskočilo mi." vymyslel jsem si a v puse cítil pachuť své vlastní krve.

,,Dobře." přikývl. Pak se podíval za mě a usmál se. ,,Sanitka je zde."

Přikývl jsem a znova zakašlal. Tentokrát ta krev byla všude. ,,Pane." oslovil mě. Nelíbilo se mi, že mi tak říká. Ale neměl jsem sílu mu to sdělit.

,,Cekni a zabiju tě." procenil jsem skrz zuby a chlap se vyděsil. Sám jsem byl překvapený, jak hrozně jsem zněl.

,,Takhle umřete." oznámil mi a pomohl Melindě na nohy. Celou dobu dávila a křičela bolestí. Bylo to mučení.

,,Ať je v pořádku." zašeptal jsem se slzama v očích sanitářům, co brali Melindu na lehátko. Jeden se na mě usmál a přikývl.

Další mi pomohl vstát a ošetřil mi ránu na čele. Snažil jsem se předstírat, že se nehodlám znova skácet k zemi nebo začít řvát! Bylo mi mizerně!

,,Ten kluk pojede autem. A ta holka sanitkou." slyšel jsem doktora. Beze slov jsem si nastoupil do auta a opřel se o okýnko. Tahle poloha trochu zmírnila bolest v břiše. Trochu jsem se o sebe bál, ale nechtěl jsem nic dát znát. Když přišel doktor, dříve než nastartoval, mi dal telefon, abych dal někomu vědět. Jediné číslo, které mě napadlo, bylo Calumovo. Tak jsem tedy zavolal jemu.

Chvíli to zvonilo, pak to ale zvedl. ,,Halo?"
,,Čau Cale!" snažil jsem se promluvit.

,,Luku? Odkud voláš prosím tě? Stalo se něco?" zněl vyděšeně.

,,Stalo. Havarovali jsme." odpověděl jsem mu docela s klidem.

,,COŽE? C-co se stalo? J-jsi ... Jste v pohodě?" začal vyšilovat. Měl jsem zavolat Mikeovi!

,,Já jo ... ale Mel ..." zlomil se mi hlas.

,,Co je s ní?" vykřikl.

,, .... Je na tom hůř, než já." doplnil jsem větu.

,,Jedu do nemocnice. Měj se." slyšel jsem, jak si zapíná zips.

,,Čau." zašeptal jsem a vrátil telefon tomu chlápkovi.

***

,,Jak je na tom?" vyletěl jsem ze sedačky v čekárně a trochu sykl bolestí.

Doktor si mě prohlédl a pak se usmál. ,,Vy jste Luke Hemmings, že ano?" sundal si své brýle a já protočil očima, což jsem neměl dělat, protože rána na mé hlavě byla blízko u obočí.

,,Jsem. Jak je na tom Melinda?" zeptal jsem se znova.

,,Už dobře. Z její paže jsme vyndali spoustu střepů. Nervy ale nebyly značně poškozeny, takže bude brzy v pořádku. Bohužel,  zřejmě má vnitřní krvácení budeme muset na sál." obeznámil mi Melindinu situaci.

,,A-A-Ale bude v pořádku?" zakoktal jsem se.

,,Bude pane Hemmingsi. Ale spěcháme na sál, když dovolíte." obešel mě a já se svalil na sedačku a dal si hlavu do dlaní.

Seděl jsem tak, dokud jsem neuslyšel známý hlas. ,,Brácho, jak je na tom?" sedl si vedle mě a jemně mě poplácal po rameni.

,,Je na sále. Prý má vnitřní krvácení." Zachraptěl jsem.

,,Jsi v pohodě?" uslyšel jsem za sebou hlas Ashe. Cal ho nejspíš vzal sebou.

,,Jo jasně. Naprosto." Zvedl jsem se za účelem si jít něco koupit do bufetu, protože jsem začínal mít hlad. Bolest v mojí hrudi ale byla silnější, dokonce tak moc, že jsem se svalil na kolena a rozkašlal se.

,,Lucasi? Co se děje?" kluci zněli tak vyděšeně.

Místo odpovědi jsem se rozkašlal. Z bílé podlahy pode mnou stala díky mé krvi červená. Nemohl jsem přestat.

,,Co se to děje?" Vyšlo ze mě přidušeně, pak jsem viděl jenom tmu.

Okay, prvn í díl :3 Komentujte, 'volte' pokud se líbil :))))