Paradise City

-27-

Plánované krátké zdržení se nakonec protáhlo skoro na třičtvrtě hodiny. Nebudu lhát, nejvíc času nám zabralo rozbíjení kokosů, které se nám kupodivu nepodařilo omylem proděravět na víc místech, než bylo potřeba.

Na koupání byla voda přece jen ještě moc studená, ale přesto mě to lákalo. Chtěla jsem si smočit alespoň nohy. Axl zůstal sedět v písku opřený zády o auto, popíjeje kokosovou vodu.

"Nenamoč se!" křiknul na mě z dálky.

"Ale to mám přesně v plánu!" Rozesmála jsem se.

"Můžeš se trochu svlíknout." Věnoval mi významný pohled.

"Trochu? To znamená sundat si jeden rukáv?"

"Víš co?" Zdálo se, že se zvedá ze svého vysezeného důlku v písku. "Připrav se, Myersová, jdu tě utopit!" sotva to dořekl a už byl po kotníky ve vodě se mnou. "Fuj, to je studený!" vyjeknul vzápětí.

"Co se divíš? Je začátek jara." Rozesmála jsem se a rozeběhla se k autu, kde jsem ze sebe shodila většinu oblečení.

Axl jen tak postával ve vodě, při čemž se tvářil, jako by ho právě někdo strčil do mrazáku.

"Tak pojď! Nebo tě tam mám shodit?" Rozeběhla jsem se k němu.

Nejspíš se vážně bál, že ho tam shodím, protože mi vykročil naproti a stejně jako já odhodil své oblečení na pláž.

"Teď už tě můžu utopit?" ujistila jsem se.

"Ne." zavrtěl hlavou.

Nechápavě jsem se na něj podívala.

"Protože to první udělám já," zašeptal a shodil mě do vody.

Když jsem padala, chytila jsem se jeho nohou, takže jsem ho povalila na sebe. Přemýšlela jsem, jestli vypadá víc mokře, zmrzle, nebo naštvaně. Zdálo se, že splňoval všechny tři body. Chvíli se tvářil, že chce něco říct, ale nakonec se po mně jen natáhl a hladově mě políbil.

"Víš, že takhle vypadáš jak mořská panna?" zašeptal, když se ode mě odtáhnul.

"Teoreticky jsem mořská panna. V moři jsem to ještě..." nestihla jsem tu větu ani doříct a už se postupně začala měnit v lež.

Záblo mě celé tělo, ale Axl příjemně hřál. Myslela jsem jen na dvě věci, které se ovšem navzájem vyvracely. Zaprvé, že chci okamžitě ven z té příšerně ledové věci a zadruhé, že už nikdy nechci vyklouznout z Axlova pevného sevření.

"Měli jsme zůstat v autě," poznamenal klepající se Axl, jakmile jsme vylezli z vody.

"To teda jo." Přikývla jsem. Záblo mě celé tělo a silné poryvy větru to zrovna nezlepšovaly.

Víc než kokosová voda by se nám teď hodil teplý čaj. Seděli jsme oba opření o přední nárazník auta, upíjeli brčkem vodu z ořechů a třásli se zimou. Spodní prádlo nám ještě nestačilo uschnout, takže jsme seděli jenom v něm. Z ničeho nic se Axl zvednul a došel do kufru pro bundy.

"Děkuju," špitla jsem a pokusila se co nejvíc zachumlat do kožené bundy.

"Jednou bych chtěl bydlet na místě, jako je tohle," prohlásil zasněně.

"Není to trochu depresivní?" musela jsem se zeptat.

"Bylo by, kdybych tu bydlel sám." Pokýval hlavou.

"Co kdybys se mnou šel na ten pohřeb?" hlesla jsem. Původně to byla jen myšlenka. Nechtěla jsem to říct nahlas.

"Klidně, jestli chceš." Přikývnul.