Paradise City

-14-

Nebylo to zrovna vysoko, takže neměl problém s tím ji chytit, doběhnout k motorce a ujet pryč co nejrychleji mohl.

"Policie, otevřete!" ozvalo se zpoza vchodových dveří.

"Tak otevři!" křikla jsem na Slashe, načež jsem zaslechla zařinčení klíčů.

"Dostalo se nám upozornění, že byste tady mohli přechovávat celkem velké množství omamných látek." policista se zatím vyjadřoval docela formálně.

"A co s tím hodláte dělat?" Slash pokrčil rameny, pokoušeje se předstírat, že o ničem nemá sebemenší potuchy.

"Budu potřebovat asi dvě hodiny na to, abych to tu prošel." Porozhlédnul se po obýváku, a zarazil se u mě.

"Co máme dělat my?" Slash se s ním očividně hodlal bavit způsobem, jako by to byl jeho kamarád.

"Sednete si a budete čekat, dokud to nenajdu." policista si s ním zřejmě nevěděl příliš rady.

"Můžeme si aspoň uvařit oběd?" otázal se Slash.

"To asi nebude problém. Ale ať se tamta obleče." Ukázal na mě.

"Poobědváte s náma?" Slash se na něj usmál tak, že nebylo poznat, zda to myslí vážně.

"Ani ne, děkuju." zaskočený policista zavrtěl hlavou.

"Jo, jestli jdete do ložnice, tak bacha na hady!" křiknul na něj ještě.

"Hady?" Vykulil oči.

"Nekoušou, jenom jich tam je dost, tak se nelekněte." Slash se ho pokusil uklidnit ne zrovna dobrým způsobem.

"Dobře. Kde v ložnici nejsou hadi?" ujistil se.

"To bych taky rád věděl." rozesmál se Slash.

"Tak jo, takže ložnici jen tak opatrně projdu a pak si tam oba dojdete vzít něco na sebe." Otočil se na nás a opatrně zamířil hledat ložnici.

Postávali jsme u kuchyňské linky a tiše vyčkávali, co se bude dít.

"Bylo to všechno?" musela jsem se zeptat.

"Už by nic neměl najít." přikývnul a obejmul mě zezadu.

"Fuj!!!" vyrušil nás výkřik z ložnice. Policista očividně nedokázal zrakový vjem nijak neokomentovat.

"Co v tom vlastně bylo?" Otočila jsem se na Slashe.

"Hádám, že crack a herák." snažil se mluvit potichu.

"Kolik?"

"Tak pět, možná deset kilo od každýho."

"Jestli Izzy pojede moc rychle..." sklopila jsem pohled k zemi.

"Izzy už je dávno doma, vždyť bydlí dva bloky odsud." snažil se mě uklidnit.

"Ale mohli ho zastavit." trvala jsem si na svém.

Než stihl cokoli namítnout, ze dveří na konci chodby se vynořil onen vyklepaný hubeňour prohledávající Slashův byt a oznámil nám, že se máme jít okamžitě převléknout.

"Mám v lednici věci na lasagne." zamumlal Slash do trička, které si zrovna přetahoval přes hlavu.

"Ty vole, tobě dělá policie domovní prohlídku a ty tady chceš dělat lasagne!" Rozesmála jsem se.

"No co, tak mám na ně chuť!" bránil se.

"Ale víš co? Taky bych si dala." Uznale jsem pokývala hlavou.

"Můžu dál?" vyrušil nás hlas zpoza dveří.

"Potřebujete něco?" zahalekala jsem zpět.

"Nemáte někde žebřík, abych se podíval na skříň?" položil nám nečekanou otázku.

"Máš?" Otočila jsem se na Slashe.

"Nemáme." křiknul na něj přes dveře a zamířil ven z ložnice za ním. "Jestli chcete, vylezu tam a podívám se." navrhl s úsměvem.

"Já vás odněkud znám!" Zadíval se na něj místo toho, aby namítl, že to, aby lezl na skříň on, by zrovna moc nedávalo smysl.

"Zajímavý, já vás ne." opáčil Slash a vydal se do kuchyně.

Oba jsme ho zvědavě následovali.

"Kytara! Vy tady máte kytaru!" Policista v záchvatu nadšení ukázal na jednu ze Slashových kytar.

"Nebudete hrát, že ne?" ujistil se Slash.

"Vy jste ten kytarista, že jo?" Otočil se na něj s úžasem v tváři.

"Ten kytarista?" Pousmál se.

"Vydali jste teď album, ne? Všude se o tom mluví."

"Všude?"

"Minimálně tady v LA jste hvězdy."

"Pár fanoušků máme, ale ke hvězdám máme ještě daleko." Nesouhlasně zavrtěl hlavou.

"Jste z Guns N' Roses, že jo?"

Slash jen beze slova přikývnul.

"Ona vás totiž poslouchá moje sestřenice." začal vysvětlovat.

"Kdybych ji vzala do backstage, šel byste teď hned bez prohlídky domů?" vložila jsem se do toho.

"Pokoušíte se mě podplatit?" Zadíval se na mě se zdviženým obočím.

"Kozy vás šokovaly dostatečně." Pousmála jsem se na něj.

"Já jsem se leknul!" namítnul hlasitě.

"Leknul?!" zavrčel na něj Slash a pohlédl mu zpříma do očí.

"Leknul jsem se, že v tom průvanu nastydnete!" snažil se to nějak zakamuflovat.

Slash se během toho, co policista zmateně těkal očima mezi ním a mnou, znuděně odebral do kuchyně chystat věci na lasagne. Jakmile jsem pochopila, že se tímhle způsobem rozhodl vyšetřujícího ignorovat, rozpustila jsem ne zrovna početnou schůzi uprostřed obýváku a namířila si to přímo k lednici.

Zatímco drobný mužíček v seprané uniformě prohledával každý kout bytu, jsme s nadšením vrstvili na pekáč těstoviny. Přemýšlela jsem, proč Slash zůstával celou dobu tak v klidu. Věděl, že nic nenajde, protože nic nemá, nebo protože to, co má, dobře schoval?

"Máte štěstí, vypadá to tu čistě." oznámil policista zrovna, když jsme obědvali.

"Nechcete se ještě podívat na hady?" zeptal se ho Slash s úsměvem.

"Ani ne." Zaraženě zavrtěl hlavou. "Radši už půjdu."

"Nashle!" zamumlali jsme oba s plnou pusou.

"Takže teď?" ujistil se Slash, když dožvýkal poslední sousto.

"Asi bych šla na chvíli domů. Laure už snad bude zpátky."

"Už?" Zadíval se mi do očí.

"Máš snad v plánu něco lepšího?"

"Možná..." Přitáhnul mě za zápěstí na sebe.

"Ale maximálně čtvrt hodiny!"