Paradise City

-44-

"Co se tu sakra děje?!" ozvalo se za našimi zády. "Inovativní metoda chytání zlodějů?"

"Čau Dane," zaculila jsem se na mého bratrance, drtíc váhou svých stehen Axlovy vnitřnosti.

"Pohlídal bys mi dům? Jedu jenom na pár dní," začal parodovat můj hlas.

"Promiň... já... děkuju," vykoktala jsem.

"A kdo je vůbec tohle?!" ukázal na Axla ještě, než jsem stihla domluvit.

"Důvod proč jsem přijela až teď."

"Takže to není zloděj?" zatvářil se trochu zklamaně.

"Tebe to snad mrzí!" rozesmála jsem se a konečně se zvedla ze země.

"Axle?!" vykřiknul Daniel najednou.

"Vy se znáte?" otočila jsem se na Axla, který nechápavě zavrtěl hlavou.

"Ty snad nevíš, kdo je tvůj novej přítel?" Dan zakoulel očima.

"Aha! Takže ty patříš k těm lidem, co ho považujou za celebritu," pokývala jsem hlavou.

"A kdo ne? Jak jste se vůbec dali dohromady? A co vůbec děláte tady spolu? To je to mezi váma tak vážný? A řekni konečně něco!" vychrlil na mě přehršel otázek.

"Známe se už čtyři roky," odpověděl mu za mě Axl, který zůstával překvapivě klidný.

"Tak moje sestřenka chodí s jednou z největších rockovejch hvězd a ani mi o tom neřekne!" zavrtěl hlavou. "Jo mimochodem, těší mě, já jsem Dan, Audreyin nejoblíbenější bratranec," potřásl Axlovi rukou.

"Axl, Audreyin nejoblíbenější budoucí manžel," opáčil Axl.

"To už jste takhle daleko?!" Dan vytřeštil oči, jako by se právě dozvěděl o existenci mimozemského života.

"Ne," popřela jsem jeho teorii.

"Ne?" Axl se zatvářil dotčeně.

"Nemůžeš mu říct ne!" Dan se přiklonil na jeho stranu.

"Neřekla jsem, že se nevezmeme," namítla jsem. "Jenom to, že to ještě nemáme v plánu."

Axl měl v tváři neurčitý výraz, zatímco Dan vypadal, že se snaží přijít s jakýmkoli důvodem, proč a jak dostat Axla do rodiny.

"Ale vy dva se musíte vzít!" prohlásil po chvíli naprosto bez důvodu.

"Danieli!" vykřikla jsem trochu moc nahlas.

"Axl má klobouk a hodí se sem!" nepředložil zrovna nejinteligentnější argument.

"Nechceš už náhodou jet domů?" upřeně jsem se mu zadívala do očí.

"A říct všem, aby sem za tebou přijeli?" zaculil se.

"To ať tě ani nenapadne!"

"Večer vlastně máme takovou menší grilovačku. Jestli chcete, můžete se u nás stavit," navrhnul.

"Co znamená menší grilovačka?" ujistila jsem se.

"Fajn, zas tak malá nebude, přijdou tety a máminy sestřenky," pokrčil rameny. "A zbytek rodiny od každý z nich samozřejmě."

"To zní dobře," vložil se do toho Axl. "V kolik to začíná?"

"Oficiálně v pět, ale většina přijede až kolem sedmý."

"Tak nás čekej v sedm," odsouhlasil to dřív, než jsem stihla cokoli namítnout a když jsem se konečně vzpamatovala, Dan už startoval svůj starý Chevrolet, přes jehož hlasité burácení nebylo vůbec nic slyšet.

Asi to byl celkem dobrý nápad odbýt si všechno to představování najednou. Ale taky by se nic nestalo, kdyby se s Axlem seznámila jenom nejbližší rodina. Na druhou stranu jsem věděla, že grilování a podobné neformální venkovní společenské akce patřily mezi Axlovy největší koníčky. Tak proč bych pro jednou něco neudělala já pro něj za to, co pro mě dělal celou dobu?

"Je pryč," přerušil Axl můj do té doby nezastavitelný proud myšlenek.

"Jo. Chceš si jít vybalit?" úplně jsem zapomněla na to, kde jsme předtím skončili.

"Vážně?" pousmál se.

"Proč?" nechápala jsem ho.

"Chci si jít vybalit tebe," zazubil se na mě a popadl mě do náručí. "Kde máš ložnici?" zeptal se vzápětí.

"Dvakrát doleva."

Netrvalo ani půl minuty a ležela jsem pohozená ve své posteli. Jenže něco nebylo tak, jak mělo. Měla jsem pocit, jako by někdo mohl každou chvíli vtrhnout dovnitř.

"Ty vole!" vykřiknul Axl z ničeho nic.

"Co se děje?!" začala jsem panikařit.

"Koukni se z okna."