Paradise City

-40-

"Komu jsi volala?!" Axl se pořád dožadoval odpovědi.

"Klid, Duffovi, zvala jsem ho na ten oběd."

"A čemu jste se tak smáli?" zněl už o trochu klidněji, ale pořád se tvářil víc než nepatrně rozrušeně.

Musela jsem chvilku přemýšlet, než jsem si na to vzpomněla. A když jsem si na to vzpomněla, rozhodla jsem se, že o jedné části raději budu mlčet.

"Tomu, jak si myslíš, že vypadá každej Australan," pokusila jsem se do toho nezatahovat Duffa.

"Jako ty?" uculil se, při čemž se nenápadně zatahal za košili. Za mojí košili. On měl na sobě moje oblečení!

"A co si teď jako mám vzít já?!" zeptala jsem se po chvíli důkladného zkoumání, jak se do toho vešel, při čemž jsem se pohledem několikrát zastavila na jeho dámskými kalhotami slisovaném rozkroku.

"Mě," hned, jak to dořekl, uhnul pohledem.

Chvíli jsem jen zaraženě mlčela.

"Na sebe, nebo za manžela?" ujistila jsem se.

"Proč ne oboje?" pousmál se.

Bůh ví proč mi po celém těle naskočila husí kůže. Myslel to vážně? Měla jsem to brát jako oficiální žádost? Měla jsem na to něco říct? Hlavně jsem musela přestat tolik panikařit.

"Nemyslel jsem dneska," dodal ještě, než jsem stihla cokoli odpovědět. "Dneska už nemáme zrovna moc času. Chceš pomoct s obědem?"

Obdivovala jsem tempo, jakým se dokázaly měnit jeho nálady. Ještě před pár minutami na mě žárlivě pořvával a teď přemýšlel o svatbě? Jeho mozek musel být vážně zajímavá věc. Uvědomovala jsem si, že Axl není kůň, ovce ani jiné zvíře, na kterém bych měla povoleno provádět výzkum, ale přesto jsem tajně toužila rozvrtat mu hlavu, abych se podívala, jak to sakra vevnitř funguje.

"Co chceš vlastně vařit?" vyrušil mě z přemýšlení, jestli by bylo lepší mu do hlavy vyříznout díru ze strany, nebo zvrchu.

"Máš v lednici krůtu, ne? Hodíme tam k tomu nějakou zeleninu a bude to dobrý," pomalu jsem zamířila k lednici. "Jenom čistě hypoteticky," musela jsem se zeptat, "jestli se jednou vezmeme, kde bude svatba? Tady, nebo v Austrálii?"

"V našem domě na pláži."

"Chceš se brát doma?" nejistě jsem se na něj zadívala.

"Bude to levnější," pousmál se.

"Nechal jsi mě vyskočit Slashovi z dortu, protože to bylo levnější, a taky to nedopadlo dobře," namítla jsem.

Axl se zatvářil, jako by se vážně zamyslel.

"Je to asi divná otázka, ale chodí tvoje rodina do kostela?" zeptal se po chvíli.

"Máma byla dokonce tak věřící, že mi ani nedovolila jít k někomu na návštěvu."

"Do kolika?" zaujatě zvednul hlavu.

"Nedovolila by mi to ani teď, kdyby byla ještě naživu," pousmála jsem se.

"Škoda, že už nežije."

"Proč? Chtěl bys se mnou spát až o svatební noci?" divila jsem se.

"Ne, ale třeba by tě to donutilo si mě vzít," rozesmál se, i když se tvářil, jako by ho to, co právě řekl, dost zranilo.

"Ale já přece neřekla ne. Jenom potřebuju víc času," snažila jsem se ho trochu uklidnit.

"Ale tohle nebyl ten důvod, proč chci, aby tvoje máma byla naživu," uculil se.