Paradise City

-30-

"S tebou je fakt hrozná nuda!" Ironicky obrátil oči v sloup.

"Promiň, na pohřbech většinou není zrovna zábava." Vrátila jsem mu stejný výraz v tváři.

"Víš, kudy se tam jede?" ujistil se.

"Ne. Proč?" Zatvářila jsem se zmateně.

"No, že už jsou asi všichni pryč."

"Cože?" S vytřeštěnýma očima jsem se začala rozhlížet po pokoji.

"Víš aspoň, kde to je?" Jeho hlas mě vrátil alespoň z části do reality.

"Jak bych to mohla vědět? Laure říkala, ať přijdu sem."

"Tak to jsme asi v prdeli," prohlásil zoufale.

"To nás tu fakt nechali a ani nezamkli?" Začala jsem nervózně pochodovat po pokoji kolem dokola. Nenapadalo mě vůbec nic. Můj mozek pracoval přibližně rychlostí afrického šneka, plazícího se po sibiřské pustině.

"Vypadá to, že jo." Axl pokrčil rameny. Nikdy si nedělal starosti. Všechno bral tak, že to nějak dopadne. V tom jsem ho nechápala a zároveň obdivovala.

"Neměli jsme se tak vykecávat," povzdechla jsem si.

"Má Laure mobil?" přerušil mě.

"Má, ale já ne," bezradně jsem se zhroutila na pohovku.

"Můžeš jí zavolat odsud." Ukázal na telefon ležící na komodě.

"Mohla bych, kdybych znala její číslo," rozhodila jsem rukama.

"Co tu ještě děláte?" vyrušil nás mužský hlas ze dveří.

Lekla jsem se. Popravdě jsem netušila, že tu ještě někdo je. Axl na tom byl podobně. Alespoň jsem tak soudila podle jeho výrazu v jeho obličeji.

"Tak jdete, nebo ne? Mám ještě místo v autě," zopakoval hlas výzvu k našemu odchodu.

Až v tu chvíli jsem se podívala, s kým to vlastně mluvím. Změnil se za tu dobu, co jsme se neviděli. Byl to nezvyk, vidět svého polovičního bratra s vousy. Vlastně byl nezvyk ho jen vidět. Otočila jsem se na Axla, abych se ujistila, že je pořád za mnou. Liam stále postával ve dveřích, nervózně si klepaje na hodinky.

"Jo, jdem. Pojedeš před náma?" ujistila jsem se a vykročila směrem ke dveřím.

"Audrey? To jsi ty? Co tu děláš?" vykřikl překvapeně, když jsem se trochu přiblížila.

"Co ti na to mám odpovědět?" rozesmála jsem se. "Přijela jsem. Tos mě doteď nepoznal?"

"Mám šest dioptrií. Myslíš, že někoho poznám na víc než dva metry?" pousmál se.

"Tohle je Axl," představila jsem mu mého přítele, stojícího za mnou.

"Na to jsem se tě taky chtěl zeptat. Co sakra dělá u nás doma?" špitnul Liam s vykulenýma očima.

"Laure sem taky vzala Dakaraie," namítla jsem.

"Počkej, vy dva..." nebyl se schopen vyjádřit.

Axl se tvářil zmateně. Nejspíš pořád netušil, s kým to mluvím.

"Axle, tohle je Liam, můj brácha. Teda vlastně poloviční. V životě jsem s ním prohodila tak sedm vět. Ale to je fuk, furt je to můj brácha," pokusila jsem se trochu uklidnit situaci.

"Axl, Audreyin přítel," představil se mnohem normálněji, než by od něj člověk očekával.

Vždycky, když jsem ho musela seznamovat s ostatními, jsem litovala, že jsem ho s sebou brala. Byli jsme spolu teprve pár dní. Neměla jsem ho do toho zatahovat. Věděla jsem, že to skončí podobně jako se Slashem, jen jako další úlet. Ale Axl s tím začal. On mě seznámil s rodinou jako první. Snažil se ve všech ohledech. A já to pořád nějak kazila. Přemýšlela jsem, jestli je lepší zůstat skeptická a připravená, nebo se do toho vrhnout po hlavě.

"Jak jste se vlastně vy dva poznali?" začal se vyptávat Liam, čímž mě probral z opětovného hlubokého zamyšlení. Má mysl očividně nebyla hluboko pod bodem mrazu, jen začínala pracovat v naprosto nevhodnou chvíli.

"Nemůžem si to říct v autě?" navrhnul Axl a následoval Liama ven.

"Tak kde jste se poznali?" zeptal se můj bratr znovu, poté co nastartoval svůj černý Lotus.

Musela jsem chvíli přemýšlet, než jsem si vzpomněla, kde to vlastně bylo.

"Před čtyřma rokama na letišti," odpověděl za mě Axl. "Co se stalo, ti neřeknu, Audrey mi to asi zakázala. Že jo?" otočil se na mě s ujištěním.

"Stejně už jsi o tom začal mluvit!" zatvářila jsem se trochu vyšinutě.

"Co se stalo?" Liam zvědavě povytáhnul obočí.

"Můžu to říct?" ujistil se Axl.

"Kdo ví, co by si Liam domyslel, kdybych řekla ne," povzdychla jsem si.

"Když jsem vystupoval z letadla, šla přede mnou taková hezká holka. Viděl jsem ji jenom zezadu, ale stejně jsem věděl, že bude hezká z obou stran," začal vyprávět Axl.

"Tuhle část nikdy neříkáš!" namítla jsem.

"Ale je to pravda," zadíval se na mě. "Čekal jsem až se otočíš. Jenže ty ses otočila a poblila mě ještě, než jsem si tě stihnul prohlídnout."

Nečekala jsem, že se Liam začne smát tak nahlas. Nebylo to od něj zrovna nejohleduplnější.

"Tak vtipný to nebylo!" zavrčela jsem otráveně.

"Jak se stane, že se dáš dohromady s holkou, co na tebe vyhodí obsah svýho žaludku?" Liam se nepřestával smát.

"No, tohle chci slyšet!" věnovala jsem Axlovi ironický úsměv.

"Zapomnělas, že sis začala ty?"

"Já? Kdo jel za mnou do Austrálie, když jsem byla v Barceloně?" mrkla jsem na něj.

"Jenže ty sis začala mnohem dřív!" trval si na svém.

"Kdy?" nechápala jsem ho.

"V koupelně. Začala sis ty. Já se ti jenom omlouval." Zatvářil se nevinně.

Liam nás se zájmem poslouchal.

"Potom cos mi řek, žes doufal, že se udobříme," upřesnila jsem ho.

"Na kolena jsi šla první ty!" vykřiknul přehnaně nahlas.

Liam se za volantem tiše chichotal.

"Co kdybych si tam chtěla jenom zavázat tkaničku?!"

"Sama víš, že nechtěla," znovu se pousmál.

"Nemůžem to už přestat rozebírat?" navrhla jsem.

Liam mezitím zastavil před vysokou kamennou zdí s masivní železnou bránou. Z kostela už se dávno ozývala hudba a dovnitř směřoval průvod s věnci. Očividně jsme nedorazili zas tak pozdě. Nenápadně jsme propletli mezi členy průvodu a proklouzli za dveře kostela. Usadili jsme se vedle Laure a Dakaraie. Všichni měli otevřené zpěvníky, takže nám nic jiného nezbývalo. Styděla jsem se zpívat před Axlem. Nezpívala jsem nijak zvlášť dobře. Na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak bude zpívat chvalozpěvy. Zatím jsem vždycky slyšela jen jeho uječený chraplák.

Když zazněly varhany, zhluboka jsem se nadechla. Vážně jsem nepočítala s tím, že budu muset zpívat. Axlův hlas zněl zvláštně hluboko a nahlas. Překvapeně jsem se na něj otočila stejně jako on na mě, při čemž jsem si uvědomila jednu věc. Byl to jeho hlas, který mě k němu táhnul. A doufala jsem, že jsem ho teď tím svým nezastrašila.