Paradise City

-41-

Nechtělo se mi, Axl mě taky pouštěl nerad, ale musela jsem jít otevřít.

"Kdo je to?" vyzvídal hned, jak jsem došla ke dveřím.

"Duff," pokrčila jsem rameny.

"Je tam někdo?" Duff zopakoval svou otázku zrovna ve chvíli, kdy jsem vzala za kliku.

"Říkala jsem v jednu," oznámila jsem místo toho, abych ho normálně pozdravila.

"Říkala jsi v jedenáct," zavrtěl hlavou.

"V jednu," trvala jsem si na svém.

Duff mi svým výrazem v tváři dal najevo, že tímhle způsobem naše konverzace nikam nepovede, což jsem si stejně jako on dobře uvědomovala. Hádala jsem, že mi nezbývalo nic jiného, než ho pozvat dovnitř.

"Potřebuješ s něčím pomoct?" zdál se být mnohem ochotnější než Axl.

"To ještě uvidíme," pokrčila jsem rameny.

"Zase něco s Axlem?" zkusil hádat.

Nebyla jsem si jistá, co odpovědět. Axl se na jednu stranu choval jako naprosto ideální přítel a s tím, kolik jsme spolu trávili času, jsem si mohla být téměř jistá, že mě nepodváděl. Na druhou stranu na tom všem stálo jeho mentální zdraví a k jeho totálnímu zhroucení stačila jen úplná drobnost.

"Fakt to tam s ním měsíc přežiješ?" ujistil se Duff poté, co pochopil, že ze mě žádná kloudná odpověď na předchozí otázku nevypadne.

Musel se mě ptát na věci, se kterými jsem si sama nebyla sama jistá? Doufala jsem, že to přežijeme, ale sama jsem o tom dost pochybovala. A vůbec, neměla jsem teď náladu na žádné vážné záležitosti. Svůj poslední den v LA jsem si chtěla hlavně užít.

"Když to nepřežiju, při nejhorším umřu. Nic víc se nemůže stát," rozhodla jsem se naši konverzaci trochu odlehčit.

Duff konečně vešel dovnitř, takže jsem za ním mohla zavřít dveře, kterými sem dosud nepříjemně táhlo.

"Vidíš to, zase vařím já," zabrblal Axl hned, jak jsme s Duffem vstoupili do kuchyně.

Ukázalo se, že už jsem s ničím pomoct nepotřebovala. Brambory už byly dávno nakrájené a Axl se zrovna pokoušel nacpat pekáč s krůtou do trouby.

"No jo, ty vždycky vaříš a já se tady povaluju na gauči s pivem," zakoulela jsem očima, čímž jsem očividně pobavila Duffa.

"Už chápu, cos myslela tím, že se Axl snaží aklimatizovat," sjel ho pohledem od hlavy k patě stejně jako předtím já, akorát bez jakýchkoli erotických záměrů.

"To, co má na sobě, je všechno moje," upozornila jsem ho na důležitý fakt, který ho donutil prohlédnout si Axla ještě jednou.

"Tohle mi něco připomíná!" zakřenil se Duff.

"Co?" Axl zřejmě neměl nejmenší tušení, o čem to ten dlouhán sakra mluvil.

"Motel Marianne, šestaosmdesátej...," podezřele se uculil.

"Kde?" Axl se pořád nechytal.

"Ty tři holky, co si s náma prohodily klíče, aby mohly mít větší pokoj," Duff pochopil, že malá nápověda v tomhle případě nepostačí.

"Myslíš ty tři svině?!" zdálo se, že Axl konečně prozřel.

Nechápavě jsem se na ně zadívala. Na prohozených pokojích přece nebylo nic tak hrozného.

"Měli jsme v tom pokoji věci. Museli jsme odehrát koncert v hadrech těch holek," upřesnil Duff své vyprávění.

"Ty věci jsme dostali zpátky po měsíci a v jednom tričku byla díra!" dodal Axl trochu moc dramaticky.

Jestli mu tak vadila i pouhá díra, nemohla jsem se divit tomu, jak na letišti vyšiloval nad pozvraceným tílkem. Nemohla jsem říct, že bych na jeho místě zareagovala jinak. Kdyby se to všechno stalo naopak, nejspíš se na místě hystericky svlékla do půl těla a běžela se na nejbližší záchod umýt bez ohledu na to, co bude s Axlem. A tam bych asi nějakou dobu zůstala, protože bych neměla co na sebe.

Nesnášela jsem tu část sebe, která neustále o všem polemizovala. Co by bylo kdyby...? Proč mě to vlastně zajímalo? Nestalo se to, tak proč jsem o tom přemýšlela? Měla jsem z toho všeho strach. Z toho, co bude. Ale chtěla jsem se hlavně soustředit na náš poslední den tady.

Pár minut před jednou dorazil Izzy. Musela jsem uznat, že na něj byl vážně spoleh. Nikdy jsem ho nikam neviděla přijít pozdě, a to ani na zkoušku nebo obyčejný sraz ve městě. To samé bohužel neplatilo o Slashovi, který se ve dveřích zjevil uřícený víc než o půl hodiny později, než bylo v plánu.

"Dneska jsem vyhrál!" uculil se na něj Duff.

"Gratuluju," Slash uznale pokýval hlavou. "V čem?" zeptal se po chvíli.

"Byl jsem tu o dvě hodiny dřív," vycenil zuby v širokém úsměvu, jako by se ho chystal sníst.

"Protože ses splet?" Slash zkusil hádat.

"Audrey mě tu chtěla dřív, protože mě má radši než tebe," zazubil se na něj znovu.

"Nechtěli byste se jít konečně najíst?" Axl už očividně nehodlal u stolu čekat déle.

"Proč máš na sobě Audreyiny kalhoty?" zarazil se Slash.

"A taky všechno ostatní," musela jsem dodat. "Snaží se vypadat co nejvíc australsky."

"Nechápu, že chcete odjet na tak dlouho," Izzy zavrtěl hlavou.

"Axl se po tom měsíci vrátí, ale já tam zůstanu další čtyři roky," informovala jsem ho. "S pár měsícema volna samozřejmě."

"Cože?" Izzy i Slash vykulili oči.

"Budu muset dodělat školu. Zpátky sem přijedu nejdřív v prosinci. A to už Laure bude možná po porodu," povzdychla jsem si.

"Cože?" tentokrát vykulili oči všichni čtyři.