Paradise City

-8-

Axl

Bylo mi na hovno. Nemoh jsem na ni přestat myslet. Ta holka byla tak zatraceně skvělá. Musel jsem ji najít, ale do prdele jak? Koukal jsem na všechny kolem sebe, jak byli šťastný. Duff s Mandy na sobě furt viseli. Steven s Izzym chlastali vodku a u toho se šíleně smáli. Slash ležel na gauči a hrál si s tou svojí krajtou. Bál jsem se jí, vážně jsem neměl rád hady, ale on mě nebral vážně. Vždycky mě s ní schválně strašil.

Hned jak se Mandy s Erin vypařily někam do města, dal jsem si trochu heráku. Neměl jsem na ten koncert vůbec náladu. Musel jsem se trochu nabudit. Za chvíli to přišlo, dvojitý vidění, tendence řvát a dunění v uších. Byl to fajn pocit, měl jsem ho rád. Vždycky mi to pomohlo.

Chvíli jsem postával za oponou, čekal jsem, než začnou víc ječet. Potil jsem se, ale bylo mi to fuk. Pak přišel čas. Zaslechnul jsem to šumění, náznak toho, že už bych se měl objevit. Vyskočil jsem na scénu a začal Brownstonem jako skoro pokaždý.

"Jak se jmenuju?" zachraptěl jsem do mikrofonu.

"Axl Rose!" křikli všichni. Byl jdem rád, že to věděli, ale chtěl jsem jinou odpověď.

"Axl Rose!" zopakovali znovu sborově.

Jenom jedna holka zařvala něco jinýho: "Idiot!" Měla dost silnej hlas, navíc stála přímo pod pódiem. Podíval jsem se směrem, odkud ten hlas vyšel. Chvíli jsem myslel, že jsem vážně sjetej. Stála přímo naproti mě, ta holka z letiště. Měla na sobě těsný černý šaty, který přesně kopírovaly ty její perfektní křivky. Zíral jsem na ni jak blbec, myslel jsem, že mám vidiny. Ale musel jsem pokračovat. Když jsem se zeptal znovu, zasypala mě snad stovkou podobnejch slov. Neřek bych to do ní. Na tom letišti mi připadala jako fakt slušná holka. Teď mě zasypala slovama, který jsem normálně na koncertech řval já. Bylo jich tolik, že bych je snad ani v jednu chvíli nedal dohromady. Měl jsem co dělat, abych ji nezatáh dozadu a neposlech volání divočiny, ale to by všechno akorát zhoršilo. Potřeboval jsem se jí omluvit. Musel jsem to říct, ale jak? Nejlíp nějak potichu.

Když jsem dozpíval Brownstonea, chtěl jsem se k ní naklonit a potichu jí říct, aby pak přišla dozadu, ale nějak to prostě nevyšlo. Bylo mi trochu blbě, na žádný velký naklánění jsem to neviděl, navíc jsem zapomněl, že mám mikrofon. Podělal jsem to. Všichni se rozlíželi a hledali holku s kloboukem, jenom ona tam stála jak zkamenělá a zírala na Slashe, než si uvědomila, že se mluví o ní. Tvářila se zmateně, ale přišlo mi, ze byla ráda.

Trvalo jenom chvíli a začala tančit. Na naši hudbu. Při tom se furt dívala na Slashe a on na ni. Smáli se na sebe jak dva idioti. Neskutečně mě to vytáčelo. Byla moje. Ale co jsem měl dělat? Občas jsem Slashovi schválně zacláněl výhled, ale měl zbraň. Foukal na mě obláčky nechutně štiplavýho kouře. Vždycky po heráku mi kouř nedělal dobře na oči a on to moc dobře věděl. Dělal to schválně. Musel jsem si zanadávat. Bylo mi jedno na koho, hlavně abych se vyřval. Normálně jsem takový věci nedělal, ale to, že stála přímo pod pódiem mě zatraceně nabudilo. Předklonil jsem se a začal nadával na všechny tam. Jen tak bezdůvodně. Jenže ona furt koukala na Slashe. Vytáčelo mě to a nic proti tomu nepomáhalo. Navíc se ke mně nahrnuly zástupy fanynek, co chtěly podepsat úplně všechno. Normálně mě to bavilo, uznávám, ale teď jsem se jí chtěl co nejdřív omluvit. Viděl jsem, jak se vyhoupla na stage a o něčem se spolu začli bavit. Oba se tak přiblble usmívali. Jo, žárlil jsem, musel jsem si to přiznat. Po chvíli zapadli někam dozadu. Měl jsem pocit, že musím běžet za nima. Teda za ní, Slash mi byl upřímně ukradenej.

Když se konečně všechny ty holky vypařily a nechaly mě odejít, naběhnul jsem do šatny. Měl jsem pocit, že se tam něco děje, něco, co chci zastavit. První, čeho jsem si všimnul, byl ten zatracenej had, druhý Slashova ruka na jejím stehně. Upřel jsem na ně pohled, při čemž jsem doufal, že si sednou nějak normálně. Ani jeden z nich se nepohnul, jenom zírali zpátky. Vytáčelo mě to, už ani naštvanej pohled nefungoval.

"Tohle je Audrey, ale říkám jí Audi." představil ji Slash jako by nic.

Měl jsem sto chutí začít řvát na celou šatnu, ale vystačil jsem si jenom s jednou jedovatou poznámkou. Místo toho, aby se ho to dotklo, se tomu akorát vysmál. Ale nemoh jsem nic dělat. Nechtěl jsem si to u Audrey ještě víc podělat. Když nás McKagan poslal na hajzly s tim, že tam tahám holky pokaždý, měl pravdu. A asi věděl, co mám v plánu. Vlastně to nebyl plán, spíš tajný přání. Ale jí to bylo jedno, klidně se mnou šla.

Byl jsem příšerně nervózní. Celou dobu jsem se jí chtěl normálně omluvit. Furt mi to přišlo málo. Možná jsem byl prostě tak zfetovanej, že mi akorát nic nedocházelo. Pak pomalu sklouzla po zdi na kolena. Málem mi ztuhla krev v žilách. Netušil jsem, co má v plánu. Co když si chtěla jenom zavázat boty? Posunula se o kousek blíž. Nic jsem nedělal, jenom napjatě čekal. Připadal jsem si, jak kdybych měl mezi nohama kámen. Byla tak zatraceně blízko. Když se o něj otřela nosem, bylo mi jasný, že teď už ji nic nezastaví. Ale ona najednou přestala. V tu nejlepší chvíli. Sama to moc dobře věděla. Myslela si, že odejde. Potřeboval jsem ji zastavit. Ale nějak, aby si o mně nemyslela to, co ještě před chvílí. Snažila se zdrhnout. Možná mi to prostě měla v plánu oplatit. Nešlo jí to, sama to chtěla. A pak mě kousla do rtu. Tak, jak to zvládla jenom ona. Od tý chvíle to šlo samo. Občas jsem byl mimo, nekontroloval jsem se. Za to moh ten herák. Rozhod se, že si dá druhý kolo ještě silnějšich účinků. Všechno bylo tak zatraceně perfektní. Ona, její... vlastně všechno. Jako by to dělala naposled v životě. Naplno. Zajímalo mě, kde se to v ní vlastně vzalo.

Slashův výraz, když jsme se vrátili, byl k nezaplacení. Snažil se tvářit, že se stará jenom o tu svoji krajtu, ale vevnitř ho to žralo. Říkal si, kde jsme byli tak dlouho. Konečně se karty obrátily.

Ale jenom na chvíli. Všechno nadšení ze mě spadlo, když si sedla zpátky k němu. Potřeboval jsem další oblbovák. Neskutečně jsem žárlil, i když možná nebylo proč. Oni dva byli jak spřízněný duše. Dokázali vedle sebe jen tak v pohodě existovat. Vážně mi to lezlo na nervy. Vyhrabal jsem ze svýho křesla pár pytlíků s koksem a hodil je na stůl. Steven, Duff a Izzy se po něm hned vrhli, ale Audrey se Slashem se furt starali jenom o toho zasranýho hada. Ani jeden z nich nechtěl.

Dal jsem si víc než normálně, možná trojnásobnou dávku. Ale nedělalo to se mnou to, co vždycky. Nebyl jsem šťastnej, spíš naopak. Duff se Stevenem se váleli po zemi a bezdůvodně se smáli. Izzy byl víceméně pořád při smyslech. Ti dva se povalovali na gauči a popíjeli Jacka z jedný flašky. Měla ho pít se mnou, ne s ním. Musel jsem si dát další dávku. Po ní to bylo o trochu lepší. Vytáhnul jsem ze skříně mikrofon a začal zpívat. Pak zpíval Izzy. Celou dobu jsem se díval na Audrey. Možná o tom ani nevěděla.
Kouřili, pili, líbali se, dotýkal se jí všude. Nevím, proč mě to tak zatraceně štvalo. Měl jsem přece Erin, všichni to věděli. Ale stejně jsem chtěl Audrey. Byla jiná, tak nějak nezkažená. To jsem musel udělat až já. Věděl jsem, že nebude chtít, abych s ní podváděl Erin. Říkal jsem si, že bych se s ní rozešel. Bylo fakt divný, co se mnou dokázala jedna holka udělat.