Paradise City

-23-

Probudila jsem se o pár hodin později na gauči. Axl zrovna připravoval v kuchyni něco k jídlu. Po skoro celém dni stráveném v letadle jsem úplně ztratila přehled o čase, takže jsem netušila, zda právě vaří snídani, nebo večeři. Zvedla jsem svůj líný zadek z gauče a nepozorovaně se k Axlovi přiblížila zezadu.

"Trochu jsi usnula." oznámil, jako bych to sama nevěděla.

"Ty roky rodea jsou na tobě poznat." Mrknul na mě a s kuchyňskou špachtlí v ruce mě znovu políbil.

Vážně jsem tomu nerozuměla. Nechápala jsem, co se změnilo. Vůbec jsem mu nevyčítala to, co se stalo před čtyřmi lety. Nevěděla jsem, proč se s ním cítím tak dobře, a svým způsobem mi to nahánělo hrůzu.

"Takže, máš teď někoho?" zeptal se z ničeho nic.

"Ne. Poslední čtyři roky ne. Teda vlastně, proč se ptáš?" vysypala jsem ze sebe kostrbatě.

"Napadá tě ta samá věc jako mě?" Zadíval se mi do očí. "Samozřejmě jenom jestli chceš." dodal vzápětí.

"Víš, že se budu vracet zpátky do Austrálie..." Sklopila jsem pohled k zemi.

"Pamatuješ si na můj rozhovor s klokanama?" Pousmál se.

"Kdo by si nepamatoval." Přikývla jsem.

"Nemyslel jsem na klokany. Myslel jsem na to, jak z tebe v tvojí ložnici strhávám všechny hadry a z okna nás závistivě pozoruje klokan. Tam jsem vzal toho klokana. Byla to první slušná věc co mě napadla." Zatvářil se, jako by to byla ta nejtrapnější věc, co kdy řekl.

Nevěděla jsem, co na to říct, takže jsem se jen začala smát.

"Panebože steak!" vykřiknul najednou, snažíc se sundat připečený kus masa z pánve. "Radši ho sníme potmě." dodal, když se mu konečně povedlo přendat ho na talíř s bramborami.

Pořád jsem se divila tomu, jak strašně se změnil. Možná za to mohla doba bez drog, možná bez Erin, každopádně mu to prospělo.

Seděli jsme spolu na gauči a jedli z jednoho talíře připálený steak s přesolenými americkými bramborami. Ani jednomu z nás to nevadilo. Vyprávěli jsme si historky z uplynulých čtyř let a smáli se jako nikdy dřív.

"Máš štěstí, že jsi přijela teď." prohlásil zamyšleně.

"Proč?" podivila jsem se.

"Za dva měsíce odjíždíme na tour. Vlastně to dneska jdeme oslavit. Jestli chceš, můžeš jet taky."

"Na oslavu, nebo na tour?" ujistila jsem se.

"Vlastně na oboje." Usmál se a spolknul poslední sousto steaku.

"Nebude to Slashovi vadit?" Byla jsem na pochybách.

"Proč by mu to vadilo? Má přece Renee." Mrknul na mě tak zvláštním způsobem, že mě donutil mu to uvěřit.

Vlastně měl pravdu. Proč by mu to vadilo? Byli jsme spolu jenom tři dny.

"Víš co? Tak na tu party jdu s tebou! Do tour je ještě daleko, to dohodneme pak." rozhodla jsem se.

"Máme dvě hodiny. Můžem si dát sprchu." Mrknul na mě.

"To nezní vůbec špatně." Přikývla jsem a vydala se za ním do koupelny.

"Co si chceš vzít na sebe?" zeptal se mě, když jsme si navzájem fénovali vlasy.

"Oblečení." Pokrčila jsem rameny.

"Chceš něco půjčit?" nabídnul se.

"Chceš na mě navlíknout svoje oblečení, aby sis mě označkoval?"