Paradise City

-19-

Probudil mě vyzvánějící telefon z chodby. Netušila jsem, kdo to mohl být, ale bylo brzy ráno a nechtěla jsem, aby se někdo vzbudil.

"Myersová, prosím." ohlásila jsem se.

"Čau, tady Steven." ozvalo se na druhé straně. "Jedu teď zpátky do Troubadouru, kdybys tam chtěla hodit." dodal, než jsem ho stihla pozdravit zpátky.

"To by bylo fajn." přitakala jsem nadšeně trochu moc nahlas.

"Za dvacet minut jsem u tebe, tak si hoď něco na sebe a počkej venku." oznámil těsně před tím, než zavěsil.

Dvacet minut? Něco na sebe? Co na sebe? Začala jsem zmatkovat. Jediné, co nesmrdělo potem, byly džíny a košile, ve kterých jsem přiletěla. A abych nezapomněla, ještě Axlovo tílko, které už stihlo uschnout. Nahlédla jsem do chodby, kde se na věšáku pohupovala Liamova kožená bunda. Obnošená košile pro dnešek zůstala ve skříni. Hodila jsem na sebe Axlovo tílko, zavázala si ho na uzel a seběhla dolů pro Liamovu bundu. Vlastně jsem netušila, že něco takového nosí. Vždycky jsem ho viděla jenom v obleku.

Steven měl dorazit až za třináct minut. Nějak jsem to s tou rychlostí přehnala. V kuchyni jsem do sebe ještě naládovala suchý rohlík a doběhla si na záchod. Chvíli jsem se rozhlížela kolem sebe. Připadalo mi, že v téhle koupelně jsem ještě nebyla. Na okraji umyvadla se povalovala spousta věcí, které jsem nikdy v životě nepoužila. Nemalovala jsem se, neměla jsem k tomu důvod. Pro koho bych se malovala? Pro koně, krávy, králíky? Ve škole nám make-up zakazovali a v country klubu stejně byla tma. Ale teď mě to lákalo. Lauřina sytě červená rtěnka přímo vyzývala k tomu, abych si ji zkusila. Neodolala jsem. Prohlížela jsem si sama sebe v zrcadle. Vlastně to nevypadalo špatně, ale nemohla jsem si na sebe takhle zvyknout.

Vyrušil mě hlasitý zvuk motoru přede dveřmi. Měla jsem čekat venku. Okamžitě jsem se odlepila od umyvadla a vyběhla ven, aby zvonkem nevzburcoval celou domácnost.

"Není zas taková zima." oznámil při pohledu na moji bundu.

"Ale je šest ráno, jsem rozespalá a zebou mě ruce." zadrkotala jsem zuby.

"Ta rtěnka ti sekne." utekl od tématu.

"Děkuju. Adriana s tebou nejede?" Nahlédla jsem oknem do auta.

"Měla přijít ke mně, ale asi na to zapomněla." Pokrčil rameny, jako by ho to nijak nezatěžovalo a nastoupil do auta.

"Včera to bylo k ničemu. Bez Slashe to asi nikdy není ono." začala jsem v autě rozebírat včerejšek.

"Mám pocit, že sám by se takhle nikdy nesjel." Zamyšleně zavrtěl hlavou.

"Jsem přesvědčená, že to udělal Axl."

"Axl? To je blbost! Občas provede nějakou kravinu, ale neudělal by mu něco tak příšernýho."

"Slash tvrdil něco jinýho."

"On v tom stavu něco říkal?" Otočil se na mě.

"Hele, to je jedno. Nechci na nikoho házet špínu." Zavrtěla jsem hlavou.

"Jo, Axl je prostě takovej, jakej je. Snaží se s tou poruchou něco dělat, ale je to těžký."

"S jakou poruchou?" zarazila jsem se.

"Psychickou. Často dělá něco, čeho pak lituje. Má depky, to už jsi asi viděla předevčírem."

"Třeba mu něco chybí."

"Jo, normální hodná holka." Přikývnul.

"A to Erin není?"

"Erin je vypočítavá mrcha s jedinou výhodou - sama neví, co chce."