Cestou ze zastávky jsem se proklínala za to, že jsem si nevzala taxi. Přišlo mi zbytečné tolik utrácet, dokud mi táta peníze dával dobrovolně.
Zastavila jsem se před tátovým domem. Bylo skoro pět ráno. Přemýšlela jsem, jestli mám zvonit, nebo radši přenocovat na zahradě. Nechtěla jsem je budit.
"Hej, Audrey!" špitl na mě kdosi z okna.
Podívala jsem se nahoru a zahlédla Laure.
"Proč nespíš?" vykulila jsem na ni oči.
"Máme ve škole praxe, vstávám dřív. Dojdu ti otevřít."
"Děkuju." mrkla jsem na ni.
"Co tak pozdě?" usmála se na mě ve dveřích.
"Trochu jsem bloudila." zalhala jsem.
"A toho chlapa jsi mi nevzala." posmutněle sklopila pohled. "Co to máš tady?" všimla si nápisu na mém stehně.
"Číslo." pokrčila jsem rameny.
"Na koho?" zvědavě vykulila oči.
"Jsou tam dvě."
"Takže toho chlapa pro mě máš." začala se usmívat: "Kdo to je? Je hezkej?"
"Nechci, aby sis zrovna s nima něco začínala. Vždyť jsi moje malá sestřička."
"Kdo to je?" začala naléhat.
"Axl Rose a Slash." pro jistotu jsem ustoupila o krok dozadu, když jsem viděla její výraz.
"Cože? Děláš si prdel?!" vykulila oči.
"Co?"
"Ty máš číslo na Guns N' Roses?!"
"Jo?" vyděšeně jsem se na ni podívala. Netušila jsem, co má v plánu. "Večer jdu na Slashovu oslavu."
"To jako vážně? Co tam budeš dělat?"
"Vyskakovat z dortu." rozesmála jsem se.
"Někdo tě musí hlídat, jdu s tebou." zdálo se, že si stojí za svým.
"Fajn, je to od pěti u Izzyho." přikývla jsem.
"Počkej... ty to myslíš vážně? Neděláš si prdel?" upřela na mě pohled.
"Od pěti u Izzyho. Ve čtyři budu vyrážet. Teď se jdu prospat." vydala jsem se ke dveřím.
"Nemá Axl náhodou holku?" zarazila se.
"Má."
"A nechal ti číslo?" ujistila se.
"Jo."
"Erin tě zabije."
"Skvělý vědět." otočila jsem se na ni a zamířila do pokoje pro hosty.
Cestou jsem ještě sebrala igelitku s Axlovým smrdutým tílkem, které jsem z ní následně se zrakem odvráceným vzad vsypala do pračky a zapnula ji na vyvářku. Následně jsem si z kuchyně vypůjčila dva suché rohlíky, jež jsem do sebe v pokoji pro hosty nasoukala a uložila se k vydatnému devítihodinovému spánku.
"V čem budeš vyskakovat z toho dortu?" probrala mě Laure.
"Na to jsem nemyslela." pokrčila jsem rameny.
"To bys ale měla. Máš tu plavky?"
"Jenom svoje ošuntělý spodní prádlo. A v tom se nehodlám nikde ukazovat."
"Tak vstávej a jdem něco koupit!" vytrhla mi peřinu z náručí.
"Počkej! Kolik je hodin?" Zamžourala jsem na ni.
ČTEŠ
Paradise City
FanfictionPíše se rok 1987 a Audrey Myersová má před sebou neobvykle zapeklitý úkol. Poté, co její matka nečekaně zemře, Audrey zjišťuje, že se na společném účtu jejích rodičů nachází dost velké jmění. Všechno ale není tak snadné, jak se zdá. Audrey svého otc...