Paradise City

-31-

"V tom kostele mi došla jedna věc," poznamenal Axl, když jsme spolu s průvodem vycházeli ven.

"Žes měl radši chodit do sboru?"

"Ne," zavrtěl hlavou. "Do sboru jsem chodil, ale nebavilo mě to. Ale o tom jsem nechtěl mluvit. Jenom mi došlo, že o sobě vlastně nic nevíme."

"Co o sobě nevíme?" nechápala jsem ho.

"Tak mi vyjmenuj, co o mně víš."

"Znám Amy, Stuarta, Erin," začala jsem vyjmenovávat. "Taky tvoji adresu, to že jsi z Indiany, že máš rád žebra, kokos, colu, nesnášíš hrášek, máš rád hady, ale jenom když jsou za sklem, žes na základce prodával drogy, málem podpálil benzínku..." tady jsem se zastavila. Víc mě toho nenapadalo.

"Kolik mi je?"

Zaraženě jsem vykulila oči. Bavili jsme se o tolika věcech, ale o tomhle nikdy.

"Nemáš dneska narozky, že ne?" ujistila jsem se.

Axl jen zavrtěl hlavou.

"Tak kolik ti teda je?" vrátila jsem se zpět k původní otázce.

"Kolik bys mi tipovala?"

Ale notak, vážně si budeme na pohřbu hádat věk? Kolik nám je? Sakra, zase ta samá otázka!

"Pětadvacet?" pokrčila jsem rameny.

"To mi bylo, když jsme se viděli poprvý," pousmál se.

"Potřeboval bych tři silný chlapy!" přerušil náš rozhovor hrobník, držící v ruce jeden konec lana na spuštění rakve.

Zbylých dvou konců se chopili táta s Dakaraiem. Axl se chvíli rozhlížel kolem sebe. Když zjistil, že se nikdo jiný nenabízí, natáhnul se a vzal do ruky poslední konec. Klidně místo něj mohl jít Liam, i když ten na tom s fyzickou zdatností nejspíš nebyl nijak skvěle. Zase mi hlavou probleskla ta samá myšlenka jako už tolikrát - co Axla donutilo se tolik změnit? Na jednu stranu jsem to vážně obdivovala, ale na druhou... nějak mi chyběl ten starý, sobecký, nevychovaný Axl, který si vždycky prosadil svoje. Neměla jsem absolutně žádný důvod k tomu, aby mi tahle jeho část chyběla, to nic neměnilo na tom, že jsem na ni ráda vzpomínala.

Ze hřbitova jsme se vrátili opět Liamovým autem s nepříjemně nízkou střechou. Většina příbuzenstva se hned po příjezdu věnovala občerstvení. Za tu dobu jim pořádně vyhládlo, takže konzumace probíhala mnohem rychleji než před samotným pohřbem.

"Už jsem se tě jednou ptal, ale zeptám se podruhý - kde je tu koupelna?" přerušil Axl moje tiché přemýšlení.

"Jedna je nalevo od dveří do kuchyně, ale tam bude asi plno." odvětila jsem zamyšleně. "Můžeš zkusit vrchní koupelnu. Tam snad nikdo nebude."

"A vrchní koupelna je kde?" ujistil se.

"Musíš po schodech nahoru, pak zahneš vpravo, dál vlevo a budou to asi pátý dveře po levý straně." popsala jsem mu cestu.

"Tak teď jsem tě absolutně nepochopil!" rozesmál se.

"Mám ti to zopakovat?"

"Co se stane, když mě tam prostě dovedeš?" zakoulel očima.

"To co zatím skoro v každý koupelně."

"To si o mně myslíš, že jsem takovej prasák?" zase zakoulel očima. "Chtěl jsem jenom, abys mě tam dovedla."

Nevěděla jsem, jestli mu tenhle postoj mám věřit, ale minimálně mě donutil zpytovat svoje svědomí za to, že ten, kdo bral všechno dvojsmyslně, jsem pro tentokrát byla já.

"Tak pojď," špitla jsem a protáhla se mezi lidmi postávajícími u dveří na chodbu.

"Dvě koupelny nejsou každá," poznamenal cestou do schodů.

"Zapomněl jsi na svoji koupelnu. Takže jsou to všechny, kde jsme spolu byli," opravila jsem ho.

"Ale většinou jsem si nezačal já!"

"Jsme zase zpátky u tohohle?" pousmála jsem se.

"Se vším sis začala ty. Kdo mě poblil? Kdo šel na můj koncert? Kdo šel za mnou dobrovolně dozadu? Kdo mě začal svlíkat na záchodě? A teď po čtyřech letech... kdo přišel ke mně domů a vrhnul se na mě?"

"Kdo mi nechal svoje tílko? Kdo mě pozval do backstage? Kdo mi tvrdil, že nemůžu odejít, když jsem se o něj jenom trochu otřela? Kdo se zlil na Slashově oslavě, když zjistil, že to posral? Kdo jel za mnou na letiště? Kdo jel za mnou do Austrálie? Kdo se na mě vrhnul, když jsem na něj jenom zazvonila?" pokračovala jsem ve stejném duchu.

"Ale začala sis ty!" trval si na svém.

"Jenže ty ses snažil víc!"

"Takže se nemám snažit?" ujistil se. "Můžu tě zamknout v koupelně, ukrást Picassa a zdrhnout, nechat tě bydlet tady, objednávat si tě na hodinu jako kurvu, mlátit tě, nevolat ti, jezdit do Oxnardu sám, ..." zněl čím dál víc jako vyšinutý šílenec. Možná se ho to vážně dotklo.

"Promiň, já... je dobře, že se snažíš," zadívala jsem se mu do očí.

"Ale přiznej to, občas ti chybí moje hnusný starý já," pousmál se.

"Možná. Chybí mi ten adrenalin," přikývla jsem. "Asi jsem prostě jenom blbá, ale jak jsme se dohadovali a zase usmiřovali..."

"Takže teď bych ti moh říct, že se do tý koupelny sám bojím. A než bys stihla cokoli říct, přirazil bych tě k umyvadlu. Obmotala bys mi nohy kolem pasu a přitáhla mě nima blíž. Snažila by ses určit si svoje tempo, ale já bych tě neposlouchal. Jednou rukou bych ti zajel do vlasů, druhou bych drtil tvoje levý prso. Byla bys tak mimo, že bys nevěděla, co s rukama. Nevěděla bys vůbec nic. Jediný, co bys zvládla by bylo zakousnout se mi do krku, abys nesténala tak nahlas. Nakonec bys usnula. A já bych tě tam takhle nechal a zmizel." popsal mi své úmysly tak detailně, že jsem měla chuť všechno, co právě popsal, vážně udělat.

Stáli jsme přímo u dveří do koupelny a upřeně si hleděli z očí do očí. Čekala jsem, co Axl udělá. Chtěla jsem to nechat na něm. Najednou jsem ucítila jeho ruce na svých bocích. Vyhrál. Zase vyhrál. Natáhla jsem se po jeho rtech, jenže on se vysmekl a pustil mě ze svého sevření.

"Co se děje?!" vyjekla jsem zmateně.

"Nachytal jsem tě! Chtěla sis to se mnou rozdat na pohřbu tvý vlastní babičky!" zakřenil se na mě a zmizel za dveřmi koupelny, kde nejspíš vážně neměl v úmyslu nic víc, než se v koupelně běžně dělá.

Zase to dokázal! Ten zmetek předstíral, že je větší hajzl, než ve skutečnosti byl, jenom abych vypadala jako ta zvrhlejší. A dařilo se mu to nebývale dobře.