Chvilku jsme s Laure postávaly před klubem, který jsme teprve před chvílí viděly v televizi, než jsme vešly dovnitř. Musela jsem uznat, že dnes jí to v červených minišatech a lodičkách na vysokých jehlách extrémně slušelo. Zřejmě to bylo po dlouhé době, co na sobě měla jinou barvu než černou. Šátek ve vlasech si ale nechala černý s bílým vzorem jako vždy. Neznala jsem moc lidí, co nosili dredy. Kromě ní vlastně jenom dva. Ani na jednom z nich to nevypadalo nijak zvlášť dobře. Laure ale dredy slušely tak, že se snad s nimi musela i narodit.
Tou dobou, kdy jsme postávaly před Troubadourem, bylo ještě pro normální diváky zavřeno. Přesně řečeno, byly zavřené hlavní dveře a nevypadalo to, že bychom měly nějakou šanci dostat se dovnitř.
"Je zavřeno." oznámila jsem, jako by to snad nebylo zřejmé.
"Zaťukej." odvětila Laure s naprostým klidem.
"Co když jsme někde jinde?"
"Vážně?" Ukázala na ceduli nade dveřmi, která jasně hlásala Troubadour.
Pokrčila jsem rameny a beze slova zaťukala na dveře.
"Otevíráme až za hodinu." odpověděl kdosi zpoza dveří hlubokým chraplákem.
"My jsme měly přijít už teď." informovala ho Laure.
Ani jedna z nás nečekala, že se dveře otevřou tak rychle, ale stalo se a obě jsme se tak ocitly tváří v tvář vysokému vyhazovači.
"Přejete si?" otázal se docela přívětivým hlasem.
"Jít dovnitř." opáčila Laure výstižně.
"A máte k tomu důvod?" Zadíval se na nás se zdviženým obočím.
"Jo, jsme holky kluků, co tu dneska hrajou." vložila jsem se do toho.
"Prosím vás?! A od kdy?!" Hlasitě se rozesmál. Zdálo se, že se výborně bavil.
"Ne moc dlouho." shodly jsme se.
"Tohle je blbost. Axl má holku, Duff taky, Steven tak střídavě... takže mi tu zbývají Slash a Izzy."
"Přesně tak." přitakala jsem.
"Joo? A která z vás má kterýho?" nebral nás zrovna vážně.
"Matte, kdo je to?" ozvalo se za ním.
"Jo, jo, Izzy, pojď sem, tohle bude super!!!" křiknul za sebe: "Mám tu dvě fakt pěkný... jako fakt hodně pěkný holky. A jedna z nich je prej tvoje."
"Jo, tahle je moje." oznámil Izzy, usmívaje se na Laure.
"Počkej, to myslíš vážně?!" zarazil se: "A ta druhá?"
"No, ta je Slashova."
"To je... aha." Zatvářil se zmateně.
"Z něj už dneska asi nic kloudnýho nevypadne, radši pojďte dál." pokynul nám Izzy, abychom ho následovaly do backstage.
"Audi!" přiřítil se ke mě Slash a zvednul mě do vzduchu.
"Co se děje?" vyhrkla jsem vyděšeně v jeho objetí.
"Tys přišla!" S úsměvem se mi zadíval do očí.
"A tys pil!" Rozesmála jsem se.
"Jenom trošku." Zavrtěl hlavou, načež si trochu zaprotiřečil hlasitým škytnutím.
Podívala jsem se přes něj na pódium, kde seděli Izzy a Laure nalepení na sebe tak těsně, že kdybych se nedívala pořádně, myslela bych si, že jsou jeden člověk.
ČTEŠ
Paradise City
FanficPíše se rok 1987 a Audrey Myersová má před sebou neobvykle zapeklitý úkol. Poté, co její matka nečekaně zemře, Audrey zjišťuje, že se na společném účtu jejích rodičů nachází dost velké jmění. Všechno ale není tak snadné, jak se zdá. Audrey svého otc...