Unbelievable |Starker, Pepperony|

H jako Hodný kluk

Tony nikdy nebyl žádný velký kuchař; k večeři se proto rozhodl pro míchaná vajíčka. S pánví v ruce jedním okem pozoroval chlapce, jak sedí na zemi o okna, bradu opřenou o kolena a jen se dívá ven, což mu vydrželo celé odpoledne. Ten pohled jej přiměl se zamyslet, jak dlouho asi chlapec nespatřil denní světlo, zatímco byl s Quentinem. Když byla večeře hotová, muž se rozhodl netahat chlapce zbytečně ke stolu, a tak se s oběma talíři přesunul k němu. Jeden talíř opatrně položil před Petera na zem a sám se uvelebil na pohovce jen o metr dál. Peter se na zlomek vteřin podíval miliardářovým směrem, ale nic dalšího neudělal.

„Jez," pobídl ho. Bylo třeba dát Peterův metabolismus zpátky dohromady. Nemluvě o jeho skrze kůži prosvítajících žebrech spolu s hrudní kostí. Triko, které měl chlapce na sobě, které mu May donesla a bývalo jeho oblíbené, na něm nyní doslova viselo. Mladík se opět zaměřil na talíř s teplým jídlem, který dál hypnotizoval pohledem, jako kdyby mu každým okamžikem měly narůst nožičky a rozběhnout se přímo k němu. Páni, jak je to dlouho, co měl v žaludku něco teplého?

„Jaké bylo druhé pravidlo?" vytrhl jej z rozjímání chraplavý hlas. „Nebo jsi zapomněl?"

„Zadruhé, budeš pravidelně jíst... bez odmlouvání."

Samozřejmě, že nezapomněl. Stejně jako nezapomněl, že musí projevit svou vděčnost. Natáhl nohy, pomalu se přetočil a po čtyřech dolezl k zaskočenému Tonymu. Muž zprvu nechápal, ani si netroufal cokoli říct, ale když viděl, jak mladík natahuje vyhublé ruce po jeho kalhotách, upustil svůj talíř a naklonil se dopředu.

Už to tu bylo zase.

„Co to děláš?!" vyjekl Tony hlasitěji, než zamýšlel, hlasem roztřeseným a skoro o oktávu výš. Popadl druhého za zápěstí a stáhl jeho ruce násilím dál od sebe. Jeho stisk byl tak silný, až sebou mladý brunet automaticky cukl, překvapený a znovu zmatený. Zvedl zrak a dovolil si s Tonym navázat oční kontakt. Dlouho na sebe jen tak zírali, když vtom si Tony svůj pevný stisk uvědomil a ihned mladíka pustil. Kruci, tohle se moc nepovedlo. Nestačil ani vydechnout, když se po něm chlapec natáhl znovu, tentokrát se jej pokusil políbit. Přestože by muž nevýslovně rád jejich rty spojil, musel od sebe chlapce odstrčit a znovu jej vyzval, aby začal jíst.

A Peterova reakce na jeho slova byla bez pochyby jednou z nejděsivějších věcí, které kdy Tony za celý svůj život viděl. Začal se celý třást, srazil víčka k sobě, vrtěl při tom hlavou v negativní odpovědi, a nakonec si rukama zajel do vlasů a začal za ně tahat.

„První pravidlo, budeš mě poslouchat."

Snažil se zůstat v klidu; věděl, jak neradi vidí, když dělá scény.

Ale tohle nedávalo smysl.

Jeho instrukce šly proti sobě.

Jak může jíst, když si to nezaslouží?

„Jen se na sebe podívej... tak ubohý."

Jak tak klečel před miliardářem na zemi a chvěl se po celém těle, tvář schoval do dlaní a čelo opřel o podlahu, a i přes jeho zoufalou snahu tlumené vzlyky sílily.

„Který jsi?"

Proč ho odmítají? Čím se provinil?

Kde je Quentin?

V Tonym by se krve nedořezal. Proboha, co to jen udělal? Možná měl chlapce nechat, aby jednal, jak byl naučen, ale copak ho mohl takto zneužít? Bez rozmýšlení slezl z gauče vedle Petera. Opatrně, jemně vzal chlapce za ramena a přiměl jej se posadit.

„Hej, hej, hej... to nic, to nic," šeptal. Snažil se, aby jeho hlas zněl co nejklidněji: „Nikdo ti neublíží, neboj se." Peter dál plakal a nedařilo se mu popadnout dech. „Petey," oslovil jej tiše a jasně poznal, jak mladík na toto oslovení reaguje. „Dýchej, ano? Zkusíme to spolu." Nasál vzduch nosem, na pár vteřin držel a potom ústy pomalu vydechl tak, aby měl jistotu, že to Peter slyší. „Nádech... a výdech... zkus to, Petey." Oslovený neodpovídal, zato jeho dech se k miliardářově úlevě začal pomalu klidnit. Třes však ne a ne povolit.

„Petey, podívej se na mě," jeho hlas zněl skoro až naléhavě. Mladík pomalu otočil hlavu, jeho oči byly rudé, zalité slzami a tvář příšerně bledá. Když se jejich pohledy opět setkaly, Tony opatrně vzal jeho ruce do svých a pomalu je položil na jeho klín.

„Jen dýchej," zopakoval tiše. „To je ono." Kolem se roztíralo takové ticho, že by byl slyšet i padající špendlík. „Nemusíš dělat nic, co nechceš, rozumíš?"

Peter na něj beze slov hleděl s čistou bezmocí a strachem, které se odrážely v jeho oříškových očích; jeho napnutá ramena však pomalu klesla. Tonymu se zdálo, jako by něco v Peterovi povolilo. Bylo to téměř nepostřehnutelné, nezdálo se mu to? Nebo se snad mladíkův pohled změnil?

Muž klidnil vlastní splašené srdce, až se na chlapce upřímně usmál. „Hodný kluk." 

Stálo to hodně úsilí, ale Tonymu se nakonec podařilo Petera přesvědčit, aby něco málo z dávno studených vajec snědl, a přestože nebylo tak pozdě, oba byli po náročném dni zcela vyčerpáni. Tony chlapce jemně posadil na kraj postele ve vlastní ložnici a pomohl mu se vysvléct, při čemž pozorně sledoval každičkou brunetovu reakci, aby přestal při jakémkoli náznaku nepohodlí. Zamrzl při pohledu na mladíkův vyhublý zjizvený hrudník, až jeho zrak sklouzl dolů těsně nad lem šedivých tepláků a vybledlý nápis ‚DĚVKA', který až nyní viděl na vlastní oči. Uvědomil si, že Peter na něj zírá, nejspíš plný očekávání, co se bude dít dál, a tak se urychleně natáhl po vlastním triku a přetáhl ho mladíkovi přes hlavu. Doufal, že i nošení jeho oblečení by v Peterovi mohlo vyvolat nějaké vzpomínky. Dohlédl, aby si brunet vyčistil zuby a uložil jej do postele. Než stihl usnout, sedl si vedle něj se sklenicí vody v jedné a několika tabletami v druhé ruce a přikázal mladému brunetovi každou z nich spolknout, než zhasl světla a nechal jej o samotě. Sám bude spát v obýváku, aby byl nablízku, kdyby Peter cokoli potřeboval.

Spánek se ale mladému hrdinovi vyhýbal velkým obloukem. Příliš mnoho starostí a otázek. K tomu postel byla příliš měkká a už od doby, co se probral v nemocnici, postrádal svůj obojek. Pomalu se tedy vyškrábal do sedu a svlékl si vršek pyžama. Triko následně sroloval, omotal si ho kolem krku a pevně utáhl. V dalším okamžiku se sesunul na zem, kde se opět schoulil do klubíčka, nahý hrudník objal rukama, přesně jako to dělával ve své cele, a teprve tehdy konečně usnul.