Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

43

Další den se ke mně na cestě do školy připojil Jisung.

Opět mě obdaroval tím svým úsměvem. V hlavě jsem si stále říkal, že vypadá jako veverka. Jenže tohle asi bude první veverka, která mi nebude vadit.

Jinak veverky nemám rád. Neptejte se mě proč. Prostě mi připadají děsivé.

,,Nechceš dneska zajít někam? Třeba do cukrárny?" nadhodil Jisung.

To nezní vůbec špatně.

,,Jo, klidně," odpověděl jsem a usmál se.

,,A vem i Seungmina. Vím, že je pro něj těžší s tou nohou někam chodit, ale ta cukrárna není tak daleko od školy," dodal. Přikývl jsem. Aspoň se lépe seznámíme.

U školy mě Jisung opustil a vydal se svým směrem. Já se vydal také svojí cestou. Ve třídě na mě opět čekal Seungmin.

,,Jisung nás oba zve do cukrárny," oznámil jsem mu, když jsem se vedle něj usadil a pozdravil ho.

,,Nás?"

Kývl jsem. ,,Prý to není daleko od školy," poukázal jsem na jeho stále zasádrovanou nohu. ,,Kdy ti to vůbec sundají?"

,,Už brzy," vydechl. ,,Budeš mi chybět," dramaticky sádru pohladil. To mi nedalo a já se začal smát.

,,Ale fakt," řekl na oko napučeně Seungmin.

,,Jo, však jo," zvedl jsem ruce, že se vzdávám.

Nadále jsme se bavili o různých kravinách, probírali nadcházející testy, doku mi nezapípal mobil.

Když jsem zjistil, že je to od Chana, po tváři se mi rozlil přihlouplý úsměv. Vzpomněl jsem si na včerejšek. Moc jsem si to užil.

,,To je od Chana?" zeptal se Seungmin, nahnutý blíž ke mně, aby mi viděl do telefonu. ,,Co píše?"

,,Nic zajímavého," odpověděl jsem, a mobil zamkl. Ve skutečnosti mě Chan žádal, zda bych s ním odpoledne opět někam nešel. Chtěl jsem mu odepsat, že bohužel nemůžu, ale to už do třídy vešla učitelka a já se musel začít věnovat učení.

°°°°°°

,,Tak si představte, že on mi z toho zkoušení dal normálně trojku. Jen za to, že jsem neuměl do detailu popsat, jak funguje motor," začal si stěžovat Minho, když se ke mně a Seungminovi po konci vyučování s Hyunjinem připojil.

,,Trojku máš proto, že ses to jednoduše nenaučil," řekl Hyunjin. 

,,Ale to vím taky," mávl nad tím Minho rukou. ,,Nemůžeš mi aspoň nechat ten pocit, že jsem to uměl a ten učitel se akorát ptal na blbé otázky?"

Tiše jsem sledoval jejich popichování a sem tam se usmál. Člověk by si řekl, že by se měli chovat dospěleji, když jsou starší, ale opak je pravdou.

Ale je s nimi zábava. Jsou to skvělí lidé. Právě proto jsem se s nimi začal kamarádit. I Seungmin je má rád.

Když jsme vyšli před školu, každý jsme se vydal jiným směrem. Seungmin šel se mnou čekat na Jisunga a kluci už šli domů.

,,Doufám, že je to opravdu tak blízko, jak říkal," zamumlal Seungmin. ,,S těmi berlemi to fakt není nejjednodušší."

Pokrčil jsem rameny. ,,Co ti na to mám říct... Říkal prostě poblíž školy."

,,Dobře," řekl Seungmin.

Čekali jsme pár minut, a pak jsme uviděli blížící se postavu, jak na nás mává.