Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

21

Bylo po večeři a většina lidí se už scházela ve společenské místnosti.

Já si opět sedl do křesla ke krbu, ve kterém hořel oheň. Nejraději bych si zalezl zpět do pokoje. Fakt nechápu, proč to musí být pro všechny povinné. Proč vůbec starší mají nutkání nás mladší združovat? Například já o to nestojím. Chápu, že jiní ano, tak ale ať se přihlásí do nějakého kroužku a ostatní ať nechají na pokoji.

Rozhlédl jsem, abych zjistil, že místnost je už plná. Taky jsem se podíval kdo sedí v křesle vedle mě.

Setkal jsem se s párem hnědých očí, ve kterých jiskřila pobavenost a ještě něco, co jsem nedokázal určit.

Byl to Chan. Navázal se mnou kraťoulinký oční kontakt, pousmál se a pak zaměřil svůj pohled na učitele, který začal vykládat, co se bude hrát.

,,Takže... Budete rozděleni do pěti týmů po šesti. My vám budeme číst různé citáty a ukázky z knih a filmů. Ten tým, který jich uhádne nejvíce, vyhrává..." myslím, že říkal ještě něco, ale to já už neposlouchal.

No, asi takhle. Špatně se mi udělalo už při první větě. Budete rozděleni do týmů. To si snad děláte srandu.

,,Tak, teď si každý z vás vezme z tohohle pytlíku," zatřepal látkovým pytlíkem nad hlavou, ,,lísteček a na něm bude napsáno číslo vašeho týmu. Každý si najdete člověka se stejným čísle, a až vás bude šest, přesunete se do jídelny k nějakému stolu. Cestou si ještě vezmete papír a tužku. Teď si pojďte pro čísla."

Před učitelem se utvořila řad. Každý si sáhl do pytle, vzal papírek a odešel. Celou místností se ozývali výkřiky čísel. ,,Čtyři. Tady jsou čtyřky. Jedna. Kde jsou jedničky?" a tak dále. Nakonec přišla řada i na mě. Sáhl jsem mezi poslední papírky a vytáhl si lísteček s číslem tři.

Rozhlédl jsem se a hledal, kde jsou trojky. ,,Hej, kde je ten poslední? Kdo má trojku?" vykřikoval tmavovlasý kluk, u kterého stáli další tři kluci a jedna holka. S povzdechem jsem se k nim vydal. 

,,Ahoj. Asi hledáte mě," před obličeje jsem jim dal papírek s číslem. 

,,Ach, skvěle. Já jsem Hyunjin," poklepal mě ten kluk po rameni, na což jsem se mírně otřásl. Nejsem typ, který vyžaduje fyzické kontakty. Ale než jsem se stihl rozkoukat, Hyunjin nás už všechny táhl do jídelny. Cestou ještě vzal papír a tužku.

Posedali jsme si ke stolu. Vedle mě seděla ta holka, bohužel jsem zjistil, že je to ta, co mě ráno otravovala. Zachytila můj pohled a usmála se. ,,Já jsem Yeji. Ráno jsem se ti nepředstavila," a jestli to jestě šlo, Yeji ještě víc roztáhla své koutky, takže pomalu ukazovala celý svůj chrup. Vlastně byla celkem milá. 

,,Uhm. Já jsem Felix," řekl jsem jí nazpátek. 

,,A já Yeosang," ozval se bloňdatý klučina, který seděl vedle Yeji a Hyunjina. Takže uprostřed. ,,A tohle jsou Jackson a Jaebum," ukázal na ty poslední dva, co obsadily místo z mé druhé strany.

,,Těší mě," odpověděl jsem spíše ze slušnosti.

Ale to se už do čela jídelny postavil učitel s učitelkou. ,,Myslím, že už můžeme začít, ne?"

Jídelnou se ozvalo sborové ,,jooo".

Jak se na něco takového můžou těšit?

,,Hele," nahnul se k nám Hyunjin. ,,Kdybychom náhodou vyhráli, budete mě když tak bránit před Chanem?" moment. Cože? ,,On nesnáší, když prohrává. Natož kdyby ho porazil jeho kámoš," všechno to však říkal se smíchem. ,,To si piš, že jo," bouchla ho se smíchem do ramene Yeji. Všichni si jsou docel blízcí. Až na mě. Chybí mi tu Seungmin.

A taky mi došlo, že mám poněkud pomalé chápání. Vždyť Chan se mi zmiňoval, že má kamarády a jeden z nich se jmenuje Hyunjin. 

,,Jste připraveni? Na každou otázku budete mít patnáct vteřin. A první otázka je zní," počkali jsme, až z pytlíku vytáhne kartičku a přečte otázku. ,,Odkud je tento citát? ,,Lopatky jsou v těle na tom místě, kde jsem dříve měli křídla, když jsme byli anděli". "

Jídelnou se začalo ozývat šeptání typu: ,,Ty vodo, to nevím" a nebo ,,Co to sakra je?"

Avšak já to věděl. Nahnul jsem se k nim blíž a řekl: ,,Je to z knihy Skellig." Hyunjin to okamžitě zapsal. 

,,Čas vypršel," ohlásil učitel. ,,Další otázka," tentokrát to četla učitelka. ,,Odkud je toto? ,,Oko norka, harfy šum, proměň vodu v dobrý rum!"

Trochu nudnější, no ale mě by tohle docela bavilo hrát. A co vás? Chtěli byste si tohle někdy zahrát?

Klidně bych na tohle mohla udělat speciální kapitolu. :D

Ich liebe dich :-)