Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

1

Ležel jsem na posteli na břiše a snažil se vyřešit rovnici. Už jsem skoro měl výsledek, když mi zapípal telefon. Frustrovaně jsem vydechl a podíval se, co mi přišlo.

Devil😈: čus Lixi. Hele, chci se tě zeptat, jestli jedeš s námi na školní lyžák.

Chvíli mi to nedocházelo, až pak jsem si vzpomněl, že nám učitelka rozdávala přihlášky.

Já však od začátku věděl, že jet nechci.

Me: ne sorry, ale já nejedu.

Devil😈: aha. Tak nic.

Dal jsem jenom zobrazeno a dál se věnoval učení. Proč ta fyzika musí být tak těžká?

Ale jelikož většinou nemám co na práci, věnuju ho učení. Ven moc nechodím. Akorát někdy s mým kámošem Seungminem. Je jediný který mi rozumí.

A pak je tu můj bratr Changbin. Chodí o ročník výš. Když se ve škole potkáme, dělá, že se mnou nemá nic společného. Myslím, že jeho kámoši vědí, že jsme příbuzní.

No, my o vlku a vlk v mém pokoji.

,, Co chceš?" zeptal jsem se ho otráveně.

,,Je večeře a mamka s tebou chce něco probrat. A chovej se slušně. Jsem tvůj starší bratr," s úšklebkem odešel, nechávajíc za sebou otevřené dveře.

S otázkou co mi asi tak bude matka chtít, jsem sešel schody a usadil se na barovou židli v kuchyni. Mamka přede mě postavila talíř s nudlemi a zeleninou.

,,Díky."

Ihned jsem se do toho s chutí pustil, avšak ta chuť mě okamžitě přešla, když na mě matka vyskočila s tímhle: ,, Dozvěděla jsem se, že se koná lyžařský výcvik," nechápavě jsem se na ni podíval.

,,No a?"

,, Changbin tam pojede..." aspoň že mě do toho netahá.

,,A ty pojedeš s ním," v tu chvíli nastalo totální ticho.

Po nějaké chvíli jsem se odhodlal promluvit.
,,A to jako proč? Na hory nejezdíme, tak k čemu mi to bude, hm?"

,,Chci, aby ses dostal více do společnosti. Vůbec se mi nelíbí, jak sedíš doma na zadku a stále se učíš."

,,J-Jak jako že furt sedím doma zadku? Mám Seungmina. A to že se učím, není nic špatného. Chci to někam dotáhnout," hodil jsem hůlky na stůl a oddupal (existuje to vůbec?:-P) zpátky do svého pokoje. Nestojím o nějaké zapadnutí do společnosti. Mám Seungmina a to mi stačí. Ale vysvětlete to mojí matce.

Rozhodl jsem se napsat zpět Seungminovi a oznámit mu, že jedu taky.

Já: Hele, změna plánu

Devil: Ohledně lyžáku?

Já: jo :( matka mě donutila jet. prý zapadnutí do kolektivu či co. Aspoň tam budeš ty :)

Devil: OK. ale musíme si zamluvit společný pokoj už teď, jinak potom už bude pozdě.

Já: a uděláš to ty?

Devil: ale jistě :))

Odhodil jsem mobil někam za polštář a svalil se na postel. Rukama jsem si promasíroval obličej a přemýšlel, jestli by se mi nepovedlo se z toho nějak vyvlíknout. Jenže, jak znám matku, nepovede se mi to.

Vzpomněl jsem si, že jsem nedodělal tu úlohu do fyziky. Zasedl jsem tedy za stůl a začal znovu počítat.

Hola, jsem tu s novým příběhem :) Na začátek trochu nudnější d: 😄

Každopádně, jsem ráda, že jste zavadily o můj příběh a budu doufat, že se vám bude líbit.

Pokud budete mít nějakou připomínku nebo nápad, nebojte se mi napsat :)

A nezapomeňte, hvězdička a komentík potěší :))