Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

22

Přečtěte si pak dole popisek!👇

Hra se blížila ke konci. Učitel přečetl poslední otázku a tím hra skončila. 

I když jsem to nerad přiznával, docela mě to bavilo. S Hyunjinem, Yeji, Jaebumem, Yeosangem a Jacksonem byla docela zábava.

Ukázalo se, že to jsou lidé, kteří si ze sebe umí udělat srandu. Taky jsem se s nimi párkrát zasmál.

Papíry, na kterých byly napsány naše odpovědi, jsme podepsané a s číslem týmu odevzdali učitelům. Pak už bylo volno. Takže bylo jedno, jestli zůstaneme ve společenské místnosti nebo půjdeme na pokoj.

Já se rozhodl samozřejmě pro to druhé. Byl jsem už docela unavený, i když bylo teprve osm hodin. A chtěl jsem ještě zavolat, nebo aspoň napsat Seungminovi.

A tak, když jsme odcházeli z jídelny, jsem se odpojil od ostatních a šel ke schodům.

,,Počkej," ozvalo se za mnou. Podle hlasu jsem hned poznal, o koho se jedná.

Otočil jsem se a setkal se s Chanovo pohledem.

Stál u paty schodů, takže já ho o pár centimetrů převyšoval.

,,No?"

,,Máš čas?" zeptal se.

Zamyslel jsem se. Chtěl jsem ještě udělat nějaké věci, jako například napsat tomu Seungminovi.

Ale i tak jsem řekl: ,,Jo, mám."

Na to se Chan usmál. Tak, až se mu udělali dolíčky. 

,,Pojď se mnou na chvíli ke mě do pokoje," nevím proč, ale když to řekl, trochu jsem se začervenal. K tomu jsem si vzpmněl na to, když jsem tam byl poprvé. Já se sešitou rukou a on bez trička.

,,C-cože? Ale vždyť tam budou tvoji spolubydlící, ne?"

Uchechtl se.

,,Kdepak. Všichni jsou ještě dole, a myslím, že půjdou na nějakou párty. Tajnou, samozřejmě," vyšel těch pár schodů a už mě zase převyšoval.

,,Tak jdeme?"

,,J-jo."

°°°°°°°

Sedl jsem si na židli, Chan na postel naproti mě a znovu se usmál. Ten úsměv mu tak sluší, pomysle jsem si. 

,,No, takžeee..." trochu jsem to protáhl. ,,Chtěl jsi se mnou o něčem mluvit?"

,,Ani ne. Jako o ničem konkrétním," prohodil ledabyle.

Přikývl jsem. Byla to trochu trapná situace, teda aspoň pro mě. Nastalo ticho a já těkal očima po místnosti.

,,Dneska při tý přiblblý hře na tebe byl krásný pohled," prolomil z ničeho nic ticho. 

Nevěřícně jsem se na něj podíval. Asi jsem se přeslechl? ,,C-cože jsi říkal?"

,,Že na tebe byl krásný pohled."

Krásný pohled? A čím to bylo tak krásné?

,,Co přesně tím myslíš?" dotázal jsem se.

Chan se zasmál. ,,Přece tvůj úsměv. Od té doby, co jsme tady jsem tě snad nikdy neviděl se usmívat. A ke všemu když se usmíváš, zvýrazní se ti pihy. Nemohl jsem se na tebe vynadívat."

Myslím, že jsem na něj zíral. Zpracovával jsem, co mi řekl a během toho už zase začínal rudnout. Bože! Dělá mu dobře mě takhle uvádět do rozpaků?

Proto jsem raději sklonil hlavu, aby to neviděl. ,,Prosímtě. Co si to zase vymýšlíš? Nemám krásný úsměv a moje pihy vypadají jako nějaká vyrážka," zamumlal jsem.

Chan si povzdychl, vstal z postele a šel ke mně blíž. ,,Proč bych si něco takového vymýšlel? A proč to říkáš? Tvůj úsměv je krásný a tvé pihy tě dělají ještě více roztomilého."

Pak ještě dodal: ,,A přestaň se červenat. Jinak dostanu cukrovku."

To mě rozesmálo. ,,Se ti řekne, přestaň se červenat. Ale jak, když mě ty uvádíš do rozpaků?" zvedl jsem hlavu a podíval se mu do očí. Trochu mu v nich jiskřilo. Takovým způsobem, jako když vyvádí nějakou lumpárnu.

,,Tak promiň, už to nebudu dělat...,” mírně nafoukl tváře, což mě u něj překvapilo, ale bylo to hrozně legrační. Musel jsem se závit zase smát.

,,Čemu se směješ?” koukal na mě nechápavě.

,,P-pro-miiň,” jak jsem se smál, tak mi ani nebylo rozumět. ,,A-aa-leeee ty s těěěmi na-nafouklííími tvááářemi vyp-p-padášš hrozněěěě legrááčněě- Neeee, nelechtej mě!” vypískl jsem, když mě Chan zvedl ze židle, hodil na postel a začal mě lechtat.

,,Tak legračně, jo?” ušklíbl se, zatímco já se pod ním svíjel smíchy.

,,D-d-d-dooost uuuuž, se počůůůrám,” kňoural jsem.

,,Tak to odvolej,” na chvíli mě přestal lechtat a já se konečně mohl nadechnout.

Pak jsem řekl: ,,Ani nápad.”

,,No jak chceš,” a začal mě znovu lechtat. Ale tentokrát mi rukama zajel pod oblečení a lechtal mě na holé kůži, což bylo mnohem intenzivnější.

,,Lidi, co tady děláte?” ozvalo se z ničeho nic ode dveří.

Další kapitola je tuuu. (applause) 👏

Doufám že jste si čtení této kapitoly užili stejně jako já její psaní 😄

     👇👇PŘEČÍST👇👇
chtěli byste si zkusit zahrát tu hru, kterou hráli tady v příběhu? (uhodni to a to...)
Pokud by byl zájem, udělala bych na to kapitolu 😁