Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

26

Venku už byla tma a sněžilo. Snažil jsem se co nejvíce zachumlat do své zimní bundy. Litoval jsem, že nemám čepici. Teď mé vlasy pokrývaly sněhové vločky, které se pomalu rozpouštěly. Za chvíli jsem měl polovinu hlavy mokrou.

,,Je ti zima?” zeptal se Chan, když viděl jak se třesu.

,,Trochu. Kdy tam budeme?”

,,Už jsme tady,” zastavili jsme se před dřevěnou budovou. Byla osvětlená světýlky, které tvarem připomínaly rampouchy. Ale opravdové rampouchy tam byly taky.

Chan se rozešel ke dveřím, které mi následně podržel. Trochu jsem zčervenal a rychle vešel dovnitř. Obklopilo mě teplo a vůně dřeva spolu s jídlem.

Jednoduše to tu vypadalo velice útulně.

,,Pojď se posadit,” řekl Chan a zavedl mě za roh, kde byl jeden kulatý stůl, ale hlavně... Bylo to tu schované před zraky ostatních. Takže nehrozí, že by nás někdo uviděl.

Rozhlédl jsem se, jestli někde neuvidím Hyunjina s Minhem.

,,Koho hledáš?” zeptal se Chan.

,,Kde jsou kluci?”

,,Za chvíli přijdou. Jestli chceš, můžeme si zatím objednat pití,” nabídl mi a podal mi menu.

,,Já si dám pivo. A ty?” překvapilo mě, že si dá alkohol, pak mi však došlo, že on je starší než já.

,,Uhm... Já si dám kofolu,” původně jsem si chtěl dát jablečný džus, ale nakonec mi to připadalo trochu dětinské.

,,Bezva,” mávnul na číšníka, který rychle přiběhl a zapsal si objednávku.

Já si mezitím prohlížel vnitřek restaurace. Převažovalo tu hlavně dřevo. V některých podpůrných trámech byly vyryty tvary hor a lesů, v některých zase jenom nějaké symboly.

Pak mi však něco došlo.

,,Počkej!” vyjekl jsem na Chana.

,,Co je? Já nikam nejdu.”

,,To nemyslím. Učitelé to vědí?”

,,Samozřejmě,” ledabyle odpověděl.

,,Jak se ti to povedlo?” doufal jsem, že tu nejsme na tajno.

,,O víkendu je to tu volnější. Můžeš si někam zajít, akorát jim musíš nahlásit, kam jdeš. A koho bereš s sebou. Takže se nestresuj,” aha. To jsem nevěděl. Určitě vypadám jako nějaký tydýt.

Z myšlenek o mojí nevšímavosti mě vytrhl rozruch u našeho stolu.

Hyunjin s Minhem konečně dorazili.

,,Lidi, to vám je venku taková chumelenice,” vykládal Hyunjin, zatímco si věšel kabát.

,,A já tam málem dvakrát hodil držku,” podotkl Minho.

,,To jo. Ale na potřetí se ti to už povedlo,” bouchl ho Hyunjin do ramene.

Chovali se tak uvolněně. Počáteční nervozita, která na mně seděla pomalu celý den opadla a nahradila ji uvolněnost.

Minho zaujal místo vedle mě a Hyunjin vedle Chana. Takže já s Chanem jsme seděli uprostřed vedle sebe.

,,Už máte něco objednaného?” zeptal se Minho.

,,Jenom pití,” odpověděl jsem.

,,Fajn. Tak mi si pak taky objednáme. Jinak,” Minho se otočil na mě. ,,Konečně tě rád poznávám nějak jinak než že se svíjíš pod Chanem.”