Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

45

Chan

Pouliční osvětlení vytvářelo pod svými zářivkami kruhy, které od sebe byly pravidelně vzdálené a poskytovali tak ulici, zahalené ve tmě, světlo.

Před pár minutami přestalo pršet a už za tu ktátkou dobu to stihlo pěkně namrznout.

Mířil jsem za Felixem. Nenapsal jsem mu, že za ním jdu. To udělám, až budu na místě. Od včerejšího večera se mi neozval, takže jsem neměl jak zjistit, jestli to Changbinovi opravdu řekl, nebo ne.

Chtěl jsem ho prostě jen vidět a vzít ho třeba zase bruslit, i když se na to minule moc netvářil. Kdyby to náhodou nevyšlo, měl jsem ještě zálohu. Vzal bych ho k N Seoul Tower, který v tuhle chvíli krásně zářil.

V kapse kabátu jsem v ruce pevně sevřel malý zámeček s klíčkem. Chtěl jsem tam Felixe vzít z jednoho velkého a vážného důvodu. Netuším, jak bude reagovat, ale to se snad ani nedá předpovědět.

Koukl jsem se na hodinky, které mi ukazovaly osm hodin večer.

Zabočil jsem do ulice, kde bydlel. Srdce se mi rozbušilo jako o závod a dech nepatrně zrychlil.

Felix mi často zvládl rozházet srdeční tep, ale teď to bylo úplně něco jiného. Co když se to vše pokazí?

,,Hej," zavolal najednou někdo. Zastavil jsem a rozhlédl se. Bylo to na mě? Ale nikde jsem nikoho neviděl, tak jsem pokračoval dál.

,,Hej, počkej," opět se ozvalo a tentokrát jsem slyšel i blížící se kroky. Otočil jsem se a viděl blíčící se postavu. Bohužel jsem mu neviděl do tváře, jen obrys postavy.

Ale ten hlas... ,,Jisungu?" zeptal jsem se nejistě.

,,Ano, jsem to já," odpověděl.

Odfrkl jsem si. Co ten tady dělá?

,,Můžu si s tebou promluvit?"

,,A můžu se tě na něco zeptat?" odpověděl jsem mu otázkou, a snažil se znít co nejvíc otráveně. Jako docela me sdržuje.

Vypadal trochi zaskočeně, ale přikývl.

,,Tys mě sledoval?" zeptal jsem se na rovinu.

Jisung se na mě zaraženě podíval a v očích se mu bleskla panika, ale ihned to zmizelo. ,,Ne. Jen jsem se byl projít a viděl jsem tě."

Přikývl jsem. ,,Aha. Tak co teda chceš?"

,,No," začal a dal se do kroku. Protočil jsem oči a následoval ho. ,,Mám na tebe jednu otázku. Docela dlouho jsem o tom přemýšlel, jestli se tě na to zeptat nebo ne a tak-."

,,Sakra, tak už to vyklop!" vyjel jsem na něj podráždě. Fakt jsem s ním ztácel čas.

,,No no, se nevztekej," řekl a uchechtl se.

Nadechl jsem se, abych se uklidnil. ,,Tak řekni, co chceš. fakt spěchám."

,,Jdeš za Felixem?" zeptal se, čímž mě opět vytočil.

Zastavil jsem, chytl ho za rameno a zatáhl ho k blízkému stromu, který tu stál. ,,Tak hele. O co ti jde? Může ti být úplně jedno, za kým jdu. To, že ty se kamarádíš nebo já nevím co s Felixem, neznamená, že se s tebou budu nějak zvlášť bavit."

Uchechtl se. Tak rád bych mu jednu natáhl, až by mu ta halva uletěla. ,,No vidíš, rovnou jsi se dostal k tématu, o kterém se chci s tebou pobavit."

Zvedl jsem obočí.

,,Nechtěl by ses ke mně vrátit?" zeptal se.

Podíval jsem se na něj jakoo na blázna. ,,Si děláš srandu, ne?"

Věnoval mi nevinný úsměv, který mě ale ještě víc rozčílil. ,,Vůbec ne. Vím, že nám to spolu minule nevyšlo. a tak mě napadlo, že bychom to mohli zkusit znovu, co ty na to?"

Já snad nevěřím vlastním uším. Z hrdla se mi vydal zvuk podobný přiškrcenému smíchu.

,,Dochází ti, co vůbec říkáš? Nevyšlo? Vážmě? Jestli si nepamatuješ, to ty jsi byl ten, co mi celou dobu lhal a to já se rozešel s tebou. Ne že nám to prostě nevyšlo."

,,Ale já se změnil," zašeptal.

Zakroutil jsem hlavou a podíval se za něj, do dálky. ,,Mě je jedno, jestli ses nějak změnil, nebo ne. Já lidem druhé šance nedávám."

Čekal bych, že se bude tvářit nějak zaraženě, ale ne. Jen se dál usmíval.

,,Je to kvůli Felixovi, že?" zeptal se.

Chytl jsem ho pevně za rameno a zavrčel: ,,Felixe do toho laskavě netahej."

,,Takže je to kvůli němu," řekl vítězně. ,,A pusť mě, bolí to."

,,To je mi úplně jedno," zavrčel jsem přes zatnutou čelist. ,,Zapomeň na to, na co ses mě ptal a zmiz. Plýtváš akorát mým časem."

Pokrčil rameny. ,,Tak jo..." řekl nakonec. Podíval se za mě a trochu se ušklíbl. Nijak jsem si toho nevšímal.

Vtom jsem ucítil jeho rty na těch mých. Vykulil jsem oči překvapním a zafuněl. Když můj mozek konečně zoracoval, co se děje, rychle jsem ho odstčil a ihned si rukávem utřel rty.

,,Skara, co děláš?!" vyjel jsem na něj.

Už po několikáté se za tu dobu uchechtl, pak mě obešel a šel si po svých.

Úlevně jsem vydechl, že jsem se ho zbavil a chtěl pokračovat ve své cestě, ale když jsem se otočil, ztuhl jsem na místě.

Ani ne pět metrů ode mě stál Felix se šokovaným, ale hlavně ublíženým výrazem.

,,Felixi..." zašeptal jsem a udělal krok směrem k němu. On však ustoupil.

,,Tak ty druhé šance nedáváš, jo?" zašeptal s bolestí v hlase. Vypadal, že se snaží nedat to na sobě znát, ale už z téhle dálky jsem viděl, že mu tečou po tváři slzy. Jeho levou část tváře osvětlovala lampa z ulice.

,,Jak-." chtěl jsem se zeptat, jak to ví, ale pak mi došlo, že mu to řekli pravděpodobně kluci.

,,Felixi, o nic nejde-."

,,Viděl jsem dost na to, abych mohl říct, že o něco šlo," stál si za svým.

Zakroutil jsem halvou a co nejrychleji přešel k němu. Ruce jsem mu položil na ramena a pořádně se zadíval do těch jeho očí, které se leskly slzami. ,,Lixie, prosím poslouchej mě..."

,,Neříkej mi tak," vykřikl.

To mě tak bolelo u srdce.

,,O nic nešlo. Jisung mě políbil, ne to já jeho. Nikdy bych-."

,,Ovšem že o nic nešlo," sklonil hlavu a zasmál se. Byl to neveselý smích. ,,Vlastně ani nevím, proč mi to vadí. Však... Mezi námi nikdy nic nebylo, že? To, že jsme se párkrát políbili a na lyžáku spolu zažili krásné chvilky, neznamená, že jsme nějak spolu."

Nevěřil jsem, co to říká. Ublíženě jsem od něj ustoupil a pustil jeho ramena. ,,To nemyslíš vážně, že ne?" zašeptal jsem.

Podíval se mi do očí. ,,A proč bych si měl vymýšlet?"

Otočil jsem se k němu zády a prohrábl si vlasy. Pak jsem se otočil zpět k němu. Z kapsy jsem vytáhl zámeček. S pohledem upřeným na tu malou věcičku jsem řekl: ,,Takže tohle je konec?"

Jeho následující slova mě ranila jako nikdy nic přer tím.

,,Však to ani nikdy nezačalo..."

Ahojky lidičky moji drazí. Trochu jsem se s kapitolou opozdila, ale máte ji tady.

Tak co na to říkáte? Do konce zbývají možná tak 3-4 kapitolky.💕