Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

12

Nevím, jak dlouho jsem tam byl.

Každopádně, když jsem odcházel, celá horní část mojí ruky byla obvázaná. Anestetikum ještě působilo, takže jsem zatím žádnou bolest necítil. Za tři dny mám prý znovu přijít, aby mi to mohla zkontrolovat.

Pomalou chůzí jsem se vydal do kuchyně. Doufám, že učitel nebude ras a nedá mi nějakou složitou práci.

A až teď mi došlo, že jsme tam měli být za patnáct minut. Rychle jsem vytáhl mobil a zkontroloval čas. Na ošetřovně jsem strávil dvacet minut. Snad se nezblázní z pěti minut navíc.

Z úst se mi vydral hlasitý povzdech a já se znovu rozešel. Přede mnou už byl postranní vchod do kuchyně. Jenom pár kroků a už budu u dveří.

Jenže to by mě někdo nesměl chytit za rameno a prudce mě otočit.

Trochu se mi z toho zamotala hlava. Zamrkal jsem a konečně se podíval, kdo to je.

Přede mnou stál Changbin. Na hlavě měl nasazenou kapuci černé mikiny a tvářil se docela naštvaně. Docela dost naštvaně.

,,Co chceš?” teď na něj opravdu nemám náladu.

,,Co to jako bylo?!” vyprskl. V tu chvíli mi připomněl naštvaného křečka.

,,O čem to mluvíš?”

,,O čem asi? Co to bylo v té jídelně?”

,, Hele, myslím že by sis měl zajít na oční, pokud špatně vidíš. Ale jestli jsi to neviděl, tak já ti to řeknu. Srazil jsem se s někým kreténem, spadl do střepů a ještě od něj dostal přes hubu. Spokojený?”

,,Ne! Mě zajímá, proč se kvůli tobě s ním Chan porval!” ježíši, ten je otravnej.

,,Tak to já nevím. Se ho zeptej sám, ne? Není to snad tvůj přítel?”

A pak, aniž bych stihl zaregistrovat, jak se jeho ruka vyšvihla, jsem dostal facku. Na tu stejnou tvář, do které mě praštil ten kluk.

Ihned jsem se za ní chytil a nevěřícně se podíval Changbina. ,,Jsi normální?! Ti přeskočilo nebo co?”

,,Ne. Jenom ti říkám, ať necháš okamžitě všeho, co jsi s ním začal!”

,,Proboha, ty se chováš jako nějaký psychouš. Dyť' to ani není tvůj přítel,” vykřikl jsem, no okamžitě mi došlo, že to nebyl nejlepší nápad.

Changbin se ke mně přiblížil ještě víc. ,,Jo? A jak jsi přišel na to, že to není můj přítel?”

Tak, a teď co říct? Nemůžu mu přece říct, že mi to řekl sám Chan. I kdybych to nejraději udělal.

,,N-no, tak mezi lidmi se spolu vůbec neukazujete. Takže se nediv, že to může kohokoliv napadnout. A teď mě omluv. Musím jít ještě něco udělat,” prošel jsem kolem něj, abych mohl dokončit svoji cestu do kuchyně.

Jak se máte o ,,koronavirových prázdninách,,?

Chtěla bych vědět, zda vás to ještě baví?

Omlouvám se za případné chyby🙏
Ich liebe dich 💕