Být školní outsider je věc první. Ale nutit outsidera zapadnout do společnosti je věc druhá. Přesně tohle se děje Felixovi, studentovi střední školy, který je nucen svou matkou jet na dva týdny na lyžařský výcvik se svým bratrem Changbinem. Pro Feli...
Včera večer jsem se do pokoje vrátil ve čtyř čtvrtě na deset. Jakmile se za mnou zabouchli dveře, hodil jsem sebou do postele a usnul. Takže když jsem se ráno probudil, na sobě jsem měl stále Chanovu mikinu.
Nechtělo se mi ji sundávat, ale bál jsem se, že by mohli poznat, komu patří. Opatrně, abych si nějak nezatlačil na obvázanou ruku, jsem si ji sundal a oblékl si svoji. Tu, kterou jsem měl včera a která je poničená, jsem hodil do kufru.
V koupelně jsem si prohrábl rukou vlasy a zadíval se na sebe. Na tváři se mi začala zbarvovat pěkná modřina. Ach jo. Já blbec jsem si na to včera měl dát led. No nic. Musím jít, nebo se vůbec nenajím. Vzhůru nudě.
°~°~
Jak jsem předpokládal, v jídelně bylo plno. Samozřejmě nikde nebyly volné stoly, takže jsem si i s talířem sedl k Changbinovi a jeho partě. Ano, byl tam i Chan.
,,Co chceš?" zeptal se mě nepříjemně Changbin.
Věř mi bráško. Taky bych byl rád seděl jinde.
,,Nasnídat se," odpověděl jsem jednoduše.
Na to už nic neodpověděl. Dál se věnoval svému jídlu. I když jeho kyselý výraz jasně říkal, že by byl raději, kdybych seděl jinde. No jasně, mě taky není příjemné, že tu musím se všemi sedět. Ovšem chci se najíst.
A tak jsem sklonil hlavu a zakousl se do toastu s máslem a sýrem. Mezitím jsem se ani jednou nepodíval na Chana. Ale i tak jsem na sobě cítil jeho pohled. Bylo to, jakoby mi do hlavy někdo pomaloučku vypaloval díru, tak intenzivní to bylo. Tak jsem to tedy risknul a rychle se na něj podíval. On trochu povytáhl obočí, což jasně naznačovalo otázku. Jestli jsem se už rozhodl.
Nenápadně jsem pokrčil rameny. Ještě nebyl čas si to promysle. Nezapírám, že je to lákavé a vzrušující, ale nevím, zda je to dobrý nápad. Vše by pak muselo probíhat v tajnosti. Museli bychom se scházet mimo pohledy ostatních. A hlavně... Já neumím moc lhát. Hlavně lidem, které znám. Zbytku to jakž takž zvládnu.
Chan na to mírně kývnul hlavou, jakože chápe a dál se věnoval svému jídlu.
°~°~
Učitelé nás ještě po snídani svolali do společenské místnosti. Prý že večer budeme hrát společenské hry. Jaké, to nám neřekli. Nejhorší na tom však je, že je to povinné. Pro všechny. Z tohohle se už tak snadno nevyvlíknu jako z lyžování. Jenže pro mě je nejhorší, že já se tu už pomalu začínám nudit. Ale to, že bych se měl socializovat a hrát s ostatními hry... Ne, díky. To mi je proti srsti.
Takže jsem se hned po tom odebral do pokoje a rozhodl se.
Ahooj👐
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Moje fanarty😳 Mám je i na svém ig art účtu si.arts_
