Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

23

Leknutím jsem vyjekl a Chana od sebe rychle odstrčil. Ten vypadal stejně zaskočeně jako já.

Podíval jsem se ke dveřím. Stál tam nějaký kluk a koukal na nás, jako bychom spadli z Marsu. Nejdřív se podíval na Chana a pak na mě. Tváře, které jsem měl ještě rudé od smíchu teď zrudli ještě více. Cítil jsem se hrozně trapně a styděl se.

Chan se naštěstí vzpamatoval a nepříjemně na návštěvníka prskl: ,,Minho, co chceš?”

Minho? To je ten jeho druhý kamarád?

Minho na nás stále koukal jako na mimozemšťany, ale aspoň vešel dál a zavřel dveře.

,,Já si jdu pro žvýkačky,” odpověděl mu.

Ach bože! To je jak z nějakýho pitomého filmu. V té nejvíce trapné situaci vás prostě přistihnou. Tím moje rudé tváře nabrali jste sytější odstín. Raději jsem se zahrabal pod deku. Sice to bylo dětinské, ale aspoň mě nevidí.

Ale i nadále jsem poslouchal jejich rozhovor.

,,Pro žvýkačky? Vážně? To je potřebuješ zrovna teď?” prskal Chan.

,,Tak promiň. Ale v tomhle pokoji bydlím momentálně i já s Hyunjinem, tak snad nebudu klepat, abych mohl vejít,” to byl Minho. ,,A vůbec. Kdo to je? A co tady děláte?” v jeho hlase zazníval pobavený tón.

Na své ruce pod dekou jsem ucítil tu Chanovu. Chtěl jsem ucuknout, ale držel mě pevně.

,,Tohle je Felix,” začal mě hladit palcem po hřbetu ruky.

,,Aha. Ještě jsem o něm neslyšel... To je tvůj... Přítel či tak něco?”

,,To tě nemusí zajímat,” vsadím se, že se u toho ušklíbl.

,,No tak jo,” rezignoval Minho. ,,Tak já si jenom vezmu ty žvýkačky a zase půjdu.”

Pokojem se ozvaly kroky. Prošel kolem postele ke stolu, zastavil se a pak šel opět ke dveřím.

Já se mezitím už mírně dusil pod dekou.

,,Hele... Já stejně vím své,” protáhl Minho.

,,Běž do prdele!” houkl na něj Chan. Ale to už se dveře zaklaply.

Stále jsem se schovával pod dekou.

,,Tak už vylez. Zbytečně se dusíš,” z hlavy mi stáhl deku a mě ovanul čerstvý vzduch.

Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Pak jsem svůj pohled stočil na Chana. Seděl v tureckém sedu vedle mé hlavy a na tváři mu hrál pobavený úsměv.

Chtěl jsem mu něco říct, ale najednou jsem se prostě začal smát. Celá ta situace, která se tu před pár minutami odehrála mi teď najedou přišla strašně směšná.

,,Čemu se tak tlemíš?” nechápal Chan.

,,Všemu. To, co se tu stalo. To je tak směšný. Jako nějaký klišé,” hřbetem ruky jsem si otřel slzy od smíchu, které mi tekly po tváři.

,,Za toho Minha se omlouvám. Myslel jsem, že všichni budou dole. Fakt by mě nenapadlo, že sem přileze kvůli žvýkačkám. Až zase přijde, tak ho normálně kopnu do prdele. Fakt už,” řekl a ze sedu se přesunul do lehu. Hlavu měl hned vedle té mé.

Uvědomil jsem si, že mě ještě stale drží za ruku. Když k tomu připočteme tu pozici, v které se momentálně nacházíme, vypadá to jako bychom byli nějaký pár.

Vlastně... Nehrajeme teď něco takového? Ne, s Chanem jsme pouze něco jako přátelé. Sice se tak nechováme, myslím že ke kamarádství to má hodně daleko. Zatím si zvykám.

,,To nic,” pronesl jsem. ,,Jenom... Neřekne to nikomu, že ne?” ta představa, že by komukoliv řekl, co tu viděl, mě vyděsila.

,,Toho se neboj. Minho ví, kdy má mlčet. Takže buď v klidu. Nikdo se to nedozví.”

Přikývl jsem.

,,Nevíš, kolik je hodin?” nějak jsem ztratil pojem o čase.

,,Počkej, podívám se,” Chan sáhl na noční stolek pro mobil. ,,Za chvíli bude devět.”

,,Cože!” vyšvihl jsem se do sedu.

,,Co je?”

,,Já už musím jít,” vymanil jsem svou ruku z tý jeho, zvedl se z postele a vydal se ke dveřím.

,,Počkej,” zavolal na mě.

Otočil jsem se a čekal, co mi řekne.

,,Zítra bych tě chtěl vzít někam na jídlo. Přišli by i Minho a Hyunjin.”

Někam na jídlo? Co když nás někdo uvidí?

,,Já nevím. Vždyť... Co když nás někdo uvidí?”

,,Neboj se. Nikdo nás neuvidí,” uklidnil mě. ,,Tak co? Půjdeš?”

,,Možná jo. Ale... V kolik?”

Chan se na vteřinu zatvářil jako když přemýšlí a pak odpověděl. ,,Tak okolo večera. V šest sedm hodin. Ještě ti dám vědět.”

Přikývl jsem. ,,Fajn. Tak... Tak já se budu těšit,” s tímto jsem se dal opět do chůze a odešel.

Ahojky👋

Nová kapitolka je tu. Dneska js neměla v plánu ji dopsat, ale musela jsem se nějak odreagovat, protože Wattpad! Najednou se mi úplně nějak podělal knihovna. Furt mi to načítá, ukazuje to, kolik mám knížek. No a pak zavřu aplikaci a je to pryč a načítá se to znovu 🙈😣

WATTPADE PROSÍM, PŘESTAŇ NEUSTÁLE NĚCO PŘESOUVAT A DĚLAT NĚJAKÉ NOVÉ INOVACE 😭 já chci zpátky svůj starý Wattpad😞