Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

5

Po rozhovoru s Changbinem mi bylo tak trochu na nic. Neměl jsem chuť se s ním teď potkat. Ani s někým dalším z jeho party.

Blížila se 3 hodina odpolední a to znamenalo, že se všichni máme dostavit do společenské místnosti, aby nám učitelé mohli říct, jak to tu těch několik dní bude probíhat.

I když se mi nechtělo, zvedl jsem se z postele a vydal se dolů.

Místnost byla už poměrně zaplněná, a tak jsem nedoufal v to, že si někde najdu místo.

Nakonec se na mě štěstí usmálo -což je málokdy- a já se usadil do křesla u krbu. Praskal v něm oheň a já hned věděl, že to od teď je moje nejoblíbenější místo. Až všichni odejdou, v klidu si můžu udělat kakao a sednout si sem s knihou.

Z mého plánování mě vyrušilo zatleskání, což znamenalo, že si někdo žádá pozornost.

,,Tak vážení,” promluvil učitel, ,, řekneme si pravidla. Takže za prvé, snídani si bude možnost vyzvednout od sedmi do osmi hodin.

Za druhé, ti, co umí lyžovat, budou chodit rovnou k vleku a budou čekat na instruktora. Ti co to neumí, počkají u vchodu do chaty taktéž na instruktura. Ti, co lyžovat nebudou chtít, zůstanou tady v chatě.

Za třetí, pauza na oběd bude od půl dvanáctý do půl jedné. Pak bude dvě hodiny volno. Během toho si dělejte, co chcete. Návštěva restaurací či obchodů je povolena pouze za souhlasu dozoru. Pak budou nějaké společenské hry, že kterých se nikdo nebude ulejvat, je to jasné?

Za čtvrté, večeře bude v pět hodin. Pak už je volno. Zda chcete, můžeme se domluvit na nějakém filmu a kouknout se na něj.

A za páté, pokud uvidíme, že někdo z vás něco provádí, poškozuje či něco jiného, je vyloučen ze všech těchto aktivit kromě lyžování,” učitel skončil a společenskou místností se ozvalo nadšené povolování.

No já z toho nadšený nebyl. Nechápu, proč ty společenské hry musejí být povinné. Aspoň že lyžovat nemusím a že je tu přístup k nějakému obchodu.

Za co, panebože, za co?!

S radostí jsem se odklidil zpět na pokoj. Číst se mi nechtělo, a tak mě napadlo, že napíšu Seungminovi.

Já: ahoj

Nemusel jsem čekat moc dlouho a už mi přišla odpověď.

Devil: no ahoj. Tak jaké to tam je?

Já: sakra, já chci domu...:-(

Devil: ajajaj. Takže se ti tam nelíbí?

Já: hmm, přesně. Jediný pozitivní na tom asi je, že lyžovat nemusím a že je tu přístup k obchodu a celkově civilizaci. Jinak je to na 🔫

Devil: aha no. Hele, já už musím jít. Tak zatím.

Dal jsem pouze zobrazeno a hodil sebou do postele. Já chci fakt domů. Krucinál mami, proč máš potřebu mě seznamovat s jinými lidmi. Copak prostě nejde pochopit, že se s nikým kamarádit nechci? Že chci být sám?

Zřejmě nejde...

***

Přiblížila se pátá hodina, což znamenalo večeři. Šel jsem raději co nejdříve, aby se neopakovalo to, co bylo u oběda.

V jídelně ještě moc lidí nebylo, což bylo dobře. Z nabídky jsem si vybral kuřecí plátek a k tomu salát.

Sedl jsem si raději někam, kde na mě nebylo od vchodu vidět a pustil se do jídla. Chutnalo to skvěle.

Po dojedění jsem talíř odnesl a vydal se zpět do pokoje.

Jenže jsem se u vchodu do jídelny srazil Chanem. Chtěl jsem ho obejít a dělat, že se nic nestalo.

Ovšem to by mě nesměl chytit za rukáv mikiny, kterou jsem měl na sobě.

,,Ale ale. Copak? To se se mnou nechceš vídat žes měl tak naspěch?” pravil, přičemž stále držel můj rukáv.

,, Pusť mě,” řekl jsem mu s ledovým klidem.

,,Ale no tak. Nebuď nezdvořilý na starší,” mám takový dojem, že tohle mi řekl při srážce u autobusu.

,,A já ti říkám, že takovýho blbce jako jsi ty nehodlám poslouchat. Teď mě už laskavě pusť,” trochu jsem začal panikařit, protože jsem na schodech uviděl Changbina.

Nakonec jeho stisk povolil a já byl konečně volný.

Rychlým krokem jsem se vydal pryč.

Když jsem míjel bratra, zachytil jsem jeho tázavý pohled. Zřejmě ho zajímalo, proč tak spěchám.

No, naštěstí mě nezastavil, aby se opravdu zeptal.

Když jsem konečně dorazil do pokoje, oddechl jsem si. Tohle bylo odteď moje útočiště.

Poté, co jsem zjistil, že už bude skoro šest hodin, mě napadlo dát si sprchu. Aspoň ze sebe smeju vše, co na mě spadlo za celý ten den.

Z kufru jsem si tedy vytáhl věci na spaní a vydal se do koupelny. Ručníky už zde byly.

Oblečení ze mě spadlo na zem a já se konečně postavil pod teplou sprchu.

Během toho, co jsem se myl, se mé myšlenky rozbíhaly různými směry.

Přemýšlel jsem, jak to tu zvládnu, když mě neustále obtěžuje ten Changbinův kamarád alis přítel, či co to je.

Nejlepší bude zůstat tady v pokoji celé ty dva týdny a bude to. Nikdo mě nebude otravovat a na jídlo si dojdu nějak tajně. To si ještě vyřeším.

Vyšel jsem ze sprchy, usušil se a oblékl.

V pokoji už bylo příjemné teplo. Napadlo mě, že bych si mohl zatopit v krbu. Ale raději ne. Třeba jindy.

Jak jsem tak pochodoval po pokoji, moji pozornost zaujal lísteček ležící u dveří, jako by ho tam někdo podstrčil.

Opatrně jsem ho zvedl a rozložil ho.

,Přijď ve 22:00 do společenské místnosti.'

Tak další kapitola je tu ❤ (jupí)😂 no, nevím nevím. Jsem jediná, které přijde, že je to o ničem?

Jinak, kdo myslíte, že napsal ten lísteček? A myslíte,že tam Felix půjde?