Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

4

Po hodině a půl jsme konečně dorazili k horské chatě, ve které máme ten týden bydlet.

Ačkoli jsem to nerad přiznával, bylo tu krásně. Všude byl sníh a i když ho nemám rád, tady mi nevadil.

Když všichni vystoupili, učitelé řekli, že si nejdřív půjdeme najít pokoje a pak si zajdeme pro kufry.

Jelikož jsem měl mít pokoj se Seungminem, který tu teď není, zůstal jsem tam sám.

Ne že by mi to vadilo. Jsem rád, že ke mně nestrčily někoho jiného.

Na recepci mi daly kartu na odemknutí dveří a já se hned vydal hledat příslušné dveře.

Našel jsem je až v posledním patře. Když jsem je otevřel, naprosto mě to ohromilo.

Pokoj byl obrovský. Dvě velké jednolůžkové postele, krb, stůl, televize a koupelna.

Co však bylo nejhezčí, to byly velká francouzská okna, balkón a výhled na sjezdovky a dál.

Klidně bych se kochal dál, ale uvědomil jsem si, že tu nemám kufr.

Tak jsem tedy opustil tu krásu a vydal se zpět k autobusu.

Abych ale neříkal, že jenom pokoj je úžasný, tak i interiér celé chaty byl krásný.

Nad schodištěm visely světelné řetězy zlaté barvy a ve společenské místnosti byl ozdobený stromeček

Teda, zatím jsem si všiml jenom tohohle, když jsem si šel pro kufry.

U autobusu byl zmatek. Raději jsem počkal, až si všichni rozeberou kufry.

Postavil jsem se tedy ze strany a čekal. A jak už bylo řečeno, byl zde zmatek.

Ani jsem se nenadál, už jsem ležel na zemi a někdo ležel na mně.

,,Co to sakra-" chtěl jsem říct, jenže to bych si nesměl všimnout, kdo to na mne leží.

Ten kluk, vedle kterého se Changbin chová divně.

,,Koukej, kde stojíš!" vyštěkl na mě dotyčný.

,,Co prosím? Spíš ty se koukej, kudy jdeš!" vrátil jsem mu. Nevedl jsem s ním nějak extra dlouhý rozhovor a hned mi došlo, že to je pěkný pitomec.

,,Hele, nevyskakuj si na starší," okřikl mě, což mi přišlo k smíchu.

,, Sorry, ale od nějakého idiota jako jsi ty si rozhodně nenechám nadávat," s tímto jsem ho tam nechal a konečně si došel pro kufr.

Nechápu, co na něm brácha vidí. Budu se ho muset zeptat. Ale nejdřív si půjdu uloudit něco k snědku. Žaludek se začíná ozývat.

***

V jídelně se to hemžilo lidmi, kteří si odnášeli táci s jídlem, mluvili mezi sebou nebo dělali cokoli jiného.

Sedl jsem si k prázdnému stolu s talířem, kde jsem měl smažený sýr a hranolky.

Mezitím co jsem jedl, se jídelna zaplnila. Nikde nebyl volný stůl.

A zrovna jako na schvál se v jídelně objevil bratr se svojí partičkou.

Mířili si to k mému stolu. Mířili si to ke mně.

,, Čau, mi si přisednem," promluvil nějaký kluk, kterého jsem neznal a aniž by čekal na odpověď, sedl si.

Stejně jako Changbin a ostatní. Mezi nimi byl i ten kluk, který do mě vrazil.

Raději jsem dělal, že tu nejsem a dál se věnoval jídlu. To bych ale na sobě nesměl cítit něčí pohled. Trochu jsem zvedl hlavu a setkal se pohledem toho kluka. Jeho jméno neznám.

Chtěl jsem sklonit hlavu zpátky, jenže on na mě promluvil.

,,Jak se jmenuješ?" všichni jako by si najednou všimli, že tu jsem. Dívali se na mě a čekali na mou odpověď.

Věděl jsem, že až promluvím, můj hlas se bude klepat. Proto jsem se co nejnenápadněneji zhluboka nadechl, vydechl a odpověděl.

,, Felix."

Ten kluk se na mě furt díval. ,, Já jsem Chan. Bang Chan," nevěděl jsem, co na to říct.

Takže z mých úst vyšlo pouhé: ,, Dobře."

Tímto jsem doufal, že rozhovor je u konce, jenže ono ne.

,, Že ty jsi bratr tady od Changbina?" opět nastalo to ticho. Changbin znervózněl. A Chan si to docela užíval.

Už jsem chtěl odpověď, avšak brácha mě předběhl. ,,Jo. To je můj bratr. Já jeho."

,,Ale to je škoda, že jsem se s ním nepoznal dřív. Je docela roztomilý."

Tak teď mi málem zaskočilo. Co to má znamenat?

Podíval jsem se na něj pohledem typu děláš si srandu?

Vypadalo to, že si srandu nedělá. Vůbec jsem nevěděl, co na to říct.

Raději jsem vzal svůj tác, zvedl se od stolu a odešel. Totálně mě přešla chuť k jídlu. Nechtěl jsem tam s nimi sedět už ani minutu.

Vydal jsem se zpět na pokoj. Nenapadalo mě nic, to bych mohl teď dělat, tak jsem si z kufru vytáhl knihu, lehl si do postele a začal číst.

Byl jsem u stránky 316, když mi někdo zaťukal na dveře. Odložil jsem tedy knihu a zvedl se, abych se mohl podívat, kdo to je.

Za dveřmi stál Changbin. Co zas chce?

,,Čau," pozdravil mě.

,,Čau?" byla to spíš otázka než pozdrav.

,,Hele, potřebuju s tebou mluvit," no tak to je mi novinka. Můj starší bráška se mnou chce o něčem mluvit.

,,Aha no. Tak pojď dál," ustoupil jsem mu, aby mohl vejít a zavřel jsem dveře. ,,Tak co chceš?"

,,Hele, nevím co je mezi tebou a Chanem, ale chci, aby to přestalo," vyvalil na mě a já na něj koukal jak na přízrak. Nebo jako na tupce.

,,Počkej! Cože?"

,,Slyšels'. Nechci, aby mezi tebou a jím něco bylo. O Chana se snažím už delší dobu, a teď, když si mě začal všímat, nechci aby to někdo pokazil. Takže-"

,,Co to meleš ty debile?" vyštěkl jsem na něj. Asi ho to trochu překvapilo. ,,Nevím, co je mezi tebou a tím klukem a je mi to úplně jedno. Rozhodně bych někoho jako je on nenechal, aby se mi dostal pod kůži. Jasný?" krev se ve mně vařila. Nechápu, jak si mohl myslet, že by mezi mnou a Chanem něco bylo.

,,Fajn. Tak to je vše. Ale vážně. Drž se od něj dál," s tímto odešel. A já tam stál uprostřed pokoje a nevěděl, co o tom myslet.

Tak jo. Drvě kapitoly za jeden den :-) Další nevím kdy bude. Tohle byly kapitoly, které jsem měla předepsané. Doufám že se vám to líbí a budu ráda za jvězdičku, komentář i sdílení, protože ff na Chanlix je tu opravdu málo.

Ich liebe dich...