Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

14

Felix

Došel jsem do pokoje a zavřel dveře, po kterých jsem se následně svezl až na zem. Nevěděl jsem, co dělat. Brečet, křičet nebo se schoulit v posteli do klubíčka?

Byl jsem zvyklý, že si mě nikdo nevšímal. Nestál jsem o pozornost. A pak se kvůli jednomu blbému lyžařskému výcviku obrátí vzhůru nohama. Začalo to tím, že se mi do zorného pole připletl Chan. Pak jsem se já nešťastnou náhodou připletl do zorného pole Taeminovi. 

No, a tímto okamžikem jsem se dostal do zorného pole všech lidí, co zde jsou. Jenom doufám, že už na to zapomněli.

Nutně potřebuju všechno někomu říct. Svěřit se. A jelikož můj kruh blízkých přátel je omezen na jednoho člověka, vzal jsem mobil a vytočil Seungminovo číslo.

Vzal to po druhém zazvonění.

,,No ahoj. To je dost, že taky zavoláš”

,,Nojo. Taky tě rád vidím. Já... No... Uhm... Už si s někým potřebuju promluvit. Jsem tu teprve tři dny a už jsem stihl dostat do držky. A taky...”

,,A taky co? Hele, ty mě skoro děsíš. To snad ani nejsi ty. Vždycky jsi zalezlej v koutě a nikomu se nepleteš do cesty. A mám takový pocit, že mi ještě chceš něco říct. Tak povídej.”

,, Pamatuješ, jak jsem ti psal o Chanovi?”

,,Chan... Chan... Myslíš toho Bang Chana?”

,,Jo, přesně toho.”

,,Jo, toho si pamatuju. Co s ním?”

,, Já ani nevím, odkud začít. Prostě jsme jednou do sebe vrazily, nepohodli se. No pak mi pod dveře začal dávat papírky, něco jako pozvánky a tak. A dneska večer se porval s jedním klukem v jídelně.”

,,To jako kvůli tobě?”

,,Hmm, asi jo. Každopádně dneska večer se s ním mám sejít.”

Na druhém konci telefonu byli ticho. Říkal jsem si, jestli neusnul.

,,No ty vole! Něco tušíím,” zašvitořil Seungmin.

Bože, to jsem to řekl tomu pravému.

,,Nech toho. Ty děláš, jako by z toho něco mělo být.”

,,No a ne snad? Myslím, že se o něm říká, že hned jen tak mu někdo neučaruje. Takžeee... Buď rád. Ale teď už dost o Chanovi, pak mi napiš jak to dopadlo.
Je něco nového? Nějaké vzrůšo?”

,,No až na to, že mi v jídelně jeden debil vrazil pěstí, spadl jsem do střepů a strávil polovinu večera na zdravotce, docela nuda.

Co ty?”

,,Ále, to víš. Noha je stále v sádře, takže mi nezbývá nic jiného, než sedět a nenamáhat se. A se zbytkem třídy, který nejel, mě šoupli do nižšího ročníku. Už aby ty dva týdny uběhli.”

Povzdechl jsem si.

,,Věř mi, já se tu pomalu taky ukousávám nudou.”

,,Však se neboj. Určitě budeš mít brzy o zábavu postaráno.”

Bože.

,, Už toho nech. Je to trapný.”

,,Já vím. Hele, tak se měj. Já už musím jít. Čau.”

,,Čau,” řekl jsem, ale to už se ozvalo pípání.

Podíval jsem se na hodiny.

Ještě pomalu dvě hodiny do deváté.

Ahoooj👐

Další kapitola, asi naprosto o ničem (sorry)❤

Tak co? Těšíte se, až Felix půjde za Chanem a budou spolu ,,rozmlouvat,,?😳

Ich liebe dich 💕