Snowflakes (Chanlix) Cz ✔

36

Hodil jsem na sebe teplé oblečení, nasadil si čepici a pomalu se vydal ke schodům.

V chatě to žilo. Všude možně postávali nebo se trousili k východu skupinky studentů. Rozhlédl jsem se, jestli někde neuvidím nějakou známou tvář, se kterou bych mohl dojít na sjezdovku. Bohužel jsem zahlédl jenom Changbina, který stál u vchodu a držel si lyže. Raději jsem se trochu schoval za podpůrný sloup, aby si mě nevšiml. 

Vypadá to, že tam budu muset dojít sám. Hyunjin, Minho i Yeji se chystají na sjezdovku a už nejspíš odešli. Nezbývá mi tedy nic jiného, než tam dojít sám. Sešel jsem tedy dolů a u dveří se nenápadně připojil k nějaké skupince. 

Vyšli jsme z teplého prostředí chaty a ihned nás ovanul mrazivý vzduch. Zachvěl jsem se a ruce si strčil hlouběji do kapes a vyrazil jsem stejnou cestou, jako ta skupinka. Míjel jsem jednu lampu za druhou, až jsme došli ke kraji sjezdovky.

Pohled na to mě ohromil. Na každé straně byly zapíchnuté louče s ohněm a vedli od shora až dolů.

Páni. Pomyslel jsem si. Ne jen tak se tomu říká slavnostní sjezd.

Lidé se vydala po cestě nahoru na vrch sjezdovky. Já se zastavil tak v půlce. Podle mě tu byl nejlepší výhled. Všichni si to štrádovali až k začátku sjezdovky, ale tam uvidí pouze jak lyžaři vyjedou a pak zmizí v zatáčce.

Postavil jsem se poblíž jedné louče, aby mě aspoň trošku hřála, i když to nebylo nic světoborného. Raději jsem si lem bundy přitáhl až k bradě a v duchu litoval, proč jsem si nevzal šálu. Nebo aspoň roušku.

Zkontroloval jsem čas. Snad to každou chvíli začne. Je už půl páté, a Chán říkal, že to bude začínat snad po čtvrté, pokud se nepletu. Pohledem jsem zabloudil k vrcholu sjezdovky, jestli už nezačínají vyjíždět. Nikde nikdo.

Z úst jsem vyfoukl obláček páry a už po několikáté se přemluvil, abych tu zůstal.

V tom jako by vše utichlo. Přihlížející utišili své rozhovory a svůj pohled směřovali ke sjezdovce. Odněkud se rozehrála hudba. Poznal jsem ji.

Empire of angels

Tu skladbu jsem miloval. Vždy mi z ní naskočila husí kůže. Už to začíná.

Znovu jsem se podíval k vrcholu sjezdovky a tam jsem uviděl zářící modré světýlko. A další. A přibližovali se. Byli tam i červená světýlka. Počkat... To nebyla světýlka, ale dýmovnice. Každý lyžař měl na hůlce připevněnou dýmovnoci, které za sebou zanechávali barevný kouř.

Naprosto mě to očarovalo. Na sjezdovce se objevovali další další lyžaři, až jsem ani nemohl uvěřit, že nás je v chatě tolik. Byl jsem rád, že jsem sem šel a zůstal. I ta zima za to stála.

Podíval jsem se na oslabí diváky. Byl jsem rád, že nejsem jediný, který je z toho tak unesený. Přísahal bych, že někteří dokonce přihlíželi se zatajeným dechem. Tak jako já.

Jen mi bylo líto, že jsem nepoznal, kdy jedou Hyunjin, Minho a Chan. Moment... Na hoře se objevila oranžová dýmovnice. Oranžová.

Pane bože.

V uších mi stále zněla hudba a zrovna nabírala na intenzitě. Ovšem můj srdeční tep také začínal nabírat na intenzitě.

Tohle je Chan. Ještě nejel. Je jako poslední. Po sněhu klouzal na lyžích tak hladce, až to vypadalo, že se vznáší. Patřila mu celá sjezdovka.

Blížil se velkou rychlostí, ale zároveň tak pomalu, že se mi nervy v těle napínaly jako struny. Aniž bych si to uvědomil, z očí mi vytryskly slzy. Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Tak proto se mě ptal na tu barvu.

Z očí se mi momentálně řinuly proudy slz a mě bylo naprosto jedno, že mi mrznou tváře. Tohle... Tohle bylo tak neuvěřitelné. On to udělal pro mě. Věděl jsem, že tomu přihlíží spousta lidí, ale nikdo... Nikdo nemohl vědět ani pochopit pravý význam té dýmovnice.

Tento okamžik mi připadal tak intimní, a bylo jedno, že je tu spousta přihlížejících. Tento okamžik patřil pouze nám. Věděl jsem, že Chan mě nejspíš nevidí, ale to bylo jedno. Slíbil jsem mu, že tu budu. A on určitě věděl, že tu jsem.

Minul mě a jel dál dolů. Zanechával za sebou barevný kouř, který se pomalu ztrácel ve vzduchu. Avšak já stále viděl to oranžové světýlko. Byl už úplně dole a tam zastavil.

Chan byl moje kotva. Když jsem sem jel, myslel jsem si, že tu umřu nudou. Pak mi ale do cesty vstoupil Chan, a díky němu jsem to tu přežil.

On byl momentálně moje oranžová barva. Netušil jsem, co mu řeknu, až ho uvidím, ale bylo mi to v tu chvíli jedno. Jen jsem ho chtěl co nejrychleji vyhledat a poděkovat mu. Za všechno.

Cestou dolů jsem skoro běžel. Zastavil jsem až poslední louče a rozhlédl se. Doufal jsem, že ho někde zahlédnu. Jenže to bylo zhola nemožné, když tu byla hlava na hlavě.

Zklamaně jsem svěsil hlavu a dal se na cestu k chatě. Budu mu to muset říct až zítra. Nebo až ho prostě potkám.

°°°°

V pokoji jsem se odstrojil a ani se neobtěžoval si to oblečení uklízet. Hodil jsem ho na zem na hromadu a padl do postele. Přikryl jsem se až po hlavu a zavřel oči. Nechtělo se mi spát, prostě jen mít zavřené oči a odpočívat.

Opět jsem začal přemýšlet. O dnešku, o Chanovi... O tom, co mu chci říct. Znovu jsem začal brečet. Nechápal jsem to. Co se ve mně zlomilo? Bylo to kvůli tomu gestu s oranžovou barvou? Jestli jo, tak už je to se mnou vážně zlý.

Z toho všeho přemýšlení jsem nakonec usnul.

Vzbudilo mě až lehké lechtání na krku. Zamručel jsem, nechtělo se mi otevírat oči. Ovšem když jsem ucítil lehký dotek na svém rameni, vystřelil jsem do sedu jako po zásahu elektřinou.

Na mé posteli seděl Chan. ,,J-jak jsi se sem dostal?” vypadlo ze mě první, co mi přišlo na jazyk.

Zasmál se. Tak lehkým smíchem. ,,Nebylo zamčeno. Ťukal jsem, ale když jsi neotvíral, otevřel jsem si sám.”

,,Aha,” přikývl jsem.

,,Proč jsi tak rychle odešel?”

V tom jsem si vzpomněl, co vše mu chci říct. Oči mi zalily slzy a já raději odvrátil hlavu.

,,Chtěl jsem za tebou jít, ale-. Felixi, co se děje?” jemně mě chytil za bradu a natočil mi obličej svým směrem.  ,,Proč pláčeš?”

,,J-já..., ” snažil jsem se ze sebe dostat, ale hlas mi selhal. Místo toho jsem mu padnul okolo krku a pevně ho objal.

Podle Chanovi ztuhlosti jsem ho tím pěkně zaskočil. Ale i tak jsem po chvíli ucítil jeho ruce na svých zádech.

,,Děkuju děkuju děkuju děkuju,” mumlal jsem stále dokola, přičemž mi z očí tekly slzy.

,,Za co mi děkuješ?”

,,Za všechno... Za všechno...,” špitl jsem.

Nová kapitolka přiletěla docela brzy na moje poměry 🤭

Ich liebe dich 💕